Kýbl bublin: Známé osobnosti nás nechaly nahlédnout do svých facebookových společenství
V povolební době se každý politik i politolog zaklíná značným množstvím sociálních (facebookových, twitterových) bublin, takže to bezmála vypadá, že za všechno mohou bubliny, jež nás uzavírají do světů tvořených názory několika vybraných přátel. My v Reflexu jsme se tento fakt rozhodli prověřit dotazníkem, jehož respondenti, osobnosti, které jsou na sítích hodně cítit, nám své „bubliny“ s „láskou a nenávistí“ popsali.
1. Vzpomenete si na svůj první post? O čem byl?
2. Jak často chodíte mezi své přátele na Facebooku (Twitteru) a kdy během dne poprvé?
3. Kolik čítá vaše bublina lidí?
4. Jaké bylo poslední velké téma vaší bubliny?
5. Nabídla vám vaše bublina někdy nějakou užitečnou informaci, která změnila váš život, nebo aspoň názor?
6. Máte něco, co společně s ostatními v bublině nesnášíte?
7. Máte něco, co společně s ostatními v bublině milujete?
8. Charakterizujte pěti slovy převažující světonázor vaší bubliny.
9. Kdybyste měl do své bubliny napsat poslední post, jak byste rekapituloval svou existenci v ní?
J. X. Doležal, novinář
1. Že jsem na Facebooku.
2. Ráno hned po tom, jak učiním zadost vylučovacím potřebám, a jinak jsem na Facebooku prakticky furt. Padesát až šedesát kontrol denně bych to viděl.
3. Mám 2100 FB přátel. Do přátel si přidávám všechny, jež jsem v životě osobně potkal a pamatuji si je, kteří tvoří součást mé nefacebookové sociální bubliny z reálného života. A to bez ohledu na to, jestli ty lidi mám, či nemám rád. Pak si přidávám všechny ženy, jež mne požádají o přátelství, ale vypínám si u nich sledování. Takže moje facebookovská bublina — posty, které vidím — tvoří skutečně jen drby mých skutečných známých, jichž může být tři až pět set.
4. Vítězství ANO ve volbách, převažující hodnocení — v prdeli.
5. Ano, v průběhu rozvodu. Ale nechci se k tomu vracet.
6. Zdrobnělinky.
7. Myslím, že jahody, ty má rád každej.
8. Babiš a Zeman jsou ..... (to páté slovo je nepublikovatelné).
9. Bylo to překrásné, a bylo toho dost.
Tomáš Baldýnský, scenárista, novinář
1. Můj první post byl z počítače Reflexu, ke kterému jsem si tehdy vydyndal ze šéfredaktora modem se slibem, že pomocí té krabičky budu „levně faxovat do zahraničí“. Post jsem zaslal skrz BBS Infima do sociální sítě FidoNet. O čem byl, už nevím, ale odpověděl mi tehdy můj budoucí kamarád František Fuka. Napsal: „My tady, na Fidu, si tykáme.“
2. Na Facebook chodím tehdy, kdy se mi buď chce marnit čas, nebo se naopak něco zásadního děje a já chci mít pocit, že jsem při tom.
3. Vypadá to, že mám na Facebooku celkem 15 000 přátel a sledujících, ale kolik z nich opravdu žije anebo přispívá do mé bubliny svými názory, to nedokážu odhadnout. Pár stovek maximálně.
4. Včera to byl vítr, předevčírem můj článek v Lidovkách, ve kterém jsem tvrdil, že Marek Prchal není morálně horší než většina z nás, předpředevčírem to, že Marek Prchal je morálně horší než většina z nás. Předtím volby. Jo, a že Miloš Zeman asi nemá nohu vpravo dole.
5. Určitě a prakticky neustále, ačkoliv se tomu snažím bránit, kondiciuje mě moje bublina nějakým směrem, zvlášť zprvu, v takovém to úvodním vzrušení z nějaké nové události, snadno podlehnu pudu a jdu pár kroků se stádem, než se zarazím, zamyslím, a tím všechny naseru.
6. Miloše Zemana.
7. Ironický šleh.
8. Právo mít názor na všechno.
9. Seru na to a jdu domů.
Luděk Mádl, fotbalový novinář
1. Jak, už to dneska fakt netuším, nejspíš nějaká úplná pitomost.
2. Poprvé asi po ránu, když jedu tramvají do práce. A nakouknu x-krát za den, podle toho, jestli mám chvíli pauzu, hluchý čas. Když mám fofr, tak se na soc. sítě dostanu třeba zase až večer, většinou ale několikrát za den.
3. Na Facebooku mám přes 1800 přátel na profilu, 7000 sledujících na facebookové stránce a 4000 followerů na Twitteru. Jestli jsou bublina ti všichni, nebo jenom někteří z nich, to neumím určit.
4. Předávání státních vyznamenání 28. října.
5. Nevím, jestli změnila život, ale informací nebo kontaktů užitečných pro svou práci jsem tam získal celou řadu.
6. Asi by se velká část bubliny na něčem nebo na někom shodla.
7. Já těch bublin mám několik, ale v jedné z nich rozhodně fotbal.
8. Pravda zvítězí. Doufejme, snad. Možná.
9. To neumím. Zemřít reálně ani na soc. sítích se ještě nechystám, tak se mi, omlouvám se za to, nechce ani nad žádným epitafem přemítat.
Radek Zachariáš, zakázkový švec
1. Byla to fotka mnou vyrobené boty, na Instagramu v květnu roku 2012.
2. Poprvé ráno u snídaně a v průběhu dne ještě mnohokrát. Jsem závislák.
3. Mám celkem na sítích něco kolem šesti tisíc sledujících, ale reálně to bude mnohem míň. Sám sleduji jen několik desítek lidí a stále to měním.
4. Pánská sukně, novinka v mém šatníku. Tenhle můj příspěvek žil několik dní a nasbíral 35 komentářů.
5. Nevzpomínám si, takže asi ne.
6. V poslední době mi hodně vadí všudypřítomná placená reklama. Nesnáším sponzorované příspěvky.
7. Ale ostatní to asi milují, jinak si neumím vysvětlit, že to zadavatelům funguje.
8. Sex, vtip, kvalita, řemeslo, svoboda.
9. Byla to zábavná ztráta času.
Hana Michopulu, foodbloggerka, majitelka bistra
1. O tom, že naše babička přivezla z Floridy jako suvenýr americké „Koláčkys“.
2. Dnes už moc ne, tak dvakrát třikrát týdně, většinou večer. Časy skrolování s ranním čajem jsou pryč.
3. Na Twitteru sleduju skoro 300 lidí a desetkrát tolik lidí sleduje mě. Na Instagramu je to méně.
4. Políbení Marka Prchala. K mému překvapení byla bublina překvapená.
5. Ano, že venku prší nebo je zima, takže vím, co si mám vzít na sebe. Má-li být odpověď vážná, tak jasně, je tu pořád nějaký průběžný korektiv a možnost přesít vlastní myšlenky ještě přes srdce a hlavy ostatních. V časech, kdy se opravdu venku něco děje, je Twitter k nezaplacení.
6. AB.
7. Výběrovou kávu a jídlo.
8. Navolila jsem ji tak, aby věřila budoucnosti a nedostatky přítomnosti měnila v humor. To na pět slov nevychází, ale na 140 znaků jo.
9. Poslední tweet už tam je :-)
Vladimír Pikora, ekonom
1. Byla to nějaká blbost, protože jsem na ní testoval, jak ty sítě fungují.
2. Nepočítám to, ale je to mnohokrát za den. Myslím, že by někdo mohl říct, že jsem na sítích závislý. Baví mě to. Je to pro mě něco jako jít do hospody mezi kamarády, akorát se nemusím oblékat a objednávat pití. Já mám zakázané příspěvky od lidí, kteří nejsou přáteli, a mezi přátele neberu lidi, kteří mají přezdívky a nic o sobě neřeknou. Snažím se, aby to bylo jako v normálním životě, tam mezi přátele také nepustím někoho, kdo mi nechce říct ani to, jak se jmenuje. Stejně tak mažu všechny, kteří urážejí okolí.
3. To záleží, jak ji definujete. Počet mých přátel a sledujících na sítích čítá několik tisíc lidí. Pochopitelně většinu z nich neznám. Mnozí jsou skrytí a jen sledují.
4. Volby. K tomu se vyjádřil asi každý.
5. Nabídla mi určitě mnoho zajímavých informací, ale pochybuji, že změnila můj názor. Spíš ho utvrdila.
6. Určitě. Bude toho moc. Ale každý do jiné míry. Některé politiky či instituce nemáme rádi. Namátkově mě napadá třeba J.-C. Juncker.
7. Moji ženu (smích).
8. Svoboda, demokracie, malý stát, tradiční hodnoty (šest slov, čtyři termíny).
9. Měl jsem vás rád. #free4ever #pikosichta
Sociálním bublinám se věnujeme také v hlavním tématu nového tištěného Reflexu. který vyšel ve čtvrtek 2. listopadu.
