Evropská válka o máslo. Proč jsou na tom nejhůř Francouzi?
Rok 2017 se do historických análů zapíše nejenom jako rok, kdy Donald Trump vkročil do Bílého domu, Katalánsko vyhlásilo nezávislost a Severní Korea začala znepokojovat své sousedy víc než kdy dřív, ale také jako rok, kdy v Evropě vypukla máslová krize. Ceny živočišného tuku letos vzrostly ve většině zemí, největší poprask vyvolala „krize“ pravděpodobně ve Francii – logicky, Francouzi jsou totiž světově největšími konzumenty másla – ročně jej spořádají na 8,2 kilogramu!
Zvýšení cen másla a jeho následný nedostatek pocítili na začátku roku nejdříve obyvatelé Normandie a Bretaně. Oproti jižním regionům totiž na vaření spotřebují daleko více másla než oleje. V dalších měsících však zmizela ingredience z regálů i v ostatních částech země a Francouzi si přestali být jistí, jestli si z bizarní situace mají dělat dál legraci, nebo mají začít propadat panice.
Proč se ale Francie začala potýkat s nedostatkem másla, když zůstává druhým největším producentem mléčných výrobků v Evropě a jinde na kontinentu museli zákazníci prostě jen sáhnout hlouběji do peněženky? Může za to více faktorů. Už v loňském roce varovali francouzští zemědělci před možným nárůstem cen másla v důsledku špatné úrody potravy skotu. Ukazatele pak letos v lednu skutečně potvrdily, že produkce mléka ve Francii klesla oproti předešlému roku o 2,8 %.
Výrobci mléčných produktů tak přistoupili ke zcela racionálnímu kroku, kdy navýšili výrobu sýru a snížili výrobu másla. Zatímco k výrobě kila másla totiž potřebujete 22 litrů mléka, k výrobě kila ementálu jen litrů 12.
Dalším z faktorů, který ovlivnil ceny másla i v Česku, byl prudký nárůst poptávky ze zahraničí, přesněji řečeno z Číny a Spojených států. Kombinace asi pětiprocentního nárůstu zahraniční poptávky s pětiprocentním nárůstem ceny by ale za normálních okolností vyústila pouze ve zdražení produktu. Dostáváme se k meritu problému.
Francouzské potravinové řetězce, jako jsou Carrefour, Casino nebo Intermarché, ovládají asi 85 % trhu s potravinami. Mohutná výstavba menších express poboček v centrech měst v poslední době ještě zostřila boj o zákazníka a supermarkety tak uzavírají dohody za účelem maximálního možného snížení cen potravin a zvýšení tlaku na dodavatele.
Na začátku každého roku jsou tak s dodavateli podepisovány dohody o výkupních cenách jednotlivých potravin na příští rok. Poté, co letos cena másla vzrostla, požádali dodavatelé o renegociaci výkupních cen, supermarkety však s díky odmítly. Přenesení cenové zátěže na zákazníka a riskování jeho ztráty je pro ně noční můrou. Výsledek? Prázdné nebo poloprázdné regály a francouzské máslo v Německu, kde jsou obchodní řetězce ochotny platit více.
Po letech protekcionismu je tak nyní ironií, že zemědělci tlačí na vládu, aby donutila obchodníky k dodržování principu volného trhu. Řešením krize je paradoxně více konkurence a „více kapitalismu“. Máselná krize dala v posledních měsících každopádně mnohým Evropanům nejen lekci z ekonomie pro začátečníky, ale přinesla také spoustu nečekaného pobavení.
Francouzi začali reálně šílet poté, co cena croissantu vzrostla o deset centů a začaly padat otázky: „Co je život bez másla?“, „Co to znamená, být Francouzem bez másla?“, „Margarín? Zbláznili jste se?“ Nabízí se tedy vlastně ještě jedna otázka. Co o naší civilizaci vypovídá, že se s minimální nadsázkou stane na několik měsíců tématem číslo jedna máslo? Je to příznak vytouženého blahobytu, nebo signál úpadku?
