Utekl z Osvětimi v džípu esesáků, bojoval po boku generála Sikorského. Zemřel polský hrdina Kazimierz Piechowski
Narodil se v roce 1919 v polském městě Rajkowy. Tehdy ještě nikdo z tohoto malého polského městečka netušil, že se narodil muž, o němž se budou zpívat písničky, vyprávět příběhy a který se tak silně zapíše do polské moderní historie. Ve věku 98 let zemřel muž, který utekl z koncentračního tábora Osvětim I.
Bylo 20. června roku 1942. Dva na smrt bledí Poláci v uniformách esesáků se procházeli táborem Osvětim I. Tehdy třiadvacetiletý Kazimierz Piechowski a jeho ukrajinský přítel Bendera se před několika dny dozvěděli zdrcující zprávu – nacisté chtějí zplynovat všechny současné vězně, i ty, kdo již měli v táboře nějakou funkci. Piechowski byl stejným typem muže jako Rudolf Vrba, jediný Čech, kterému se z Osvětimi podařilo utéct. Byl to bojovník a rozhodl se, že musí přežít. A proto i nyní zosnovali plán – povedlo se jim ukrást uniformy esesáků, auto, a z tábora odjet. Strážím řekli, že vezou zbytky z jídelny, které se musí dostat z tábora. Projeli přesně pod tou branou, která se stala tak nechvalně známým symbolem Osvětimi díky nápisu Arbeit macht frei.
„Chtělo to taky trochu inteligence, nejen štěstí,“ řekl Kazimierz před sedmi lety v rozhovoru pro britský Guardian. „Snažil jsem se v tu chvíli, kdy jsme mluvili se stráži, na nic nemyslet. Bylo to jako poslední zkouška,“ řekl o svém útěku. Když se o tři roky dříve snažil dostat přes Maďarsko do Francie, útěk se mu nepovedl. Chytili jej na polsko-maďarské hranici, odkud jej odvezli rovnou do Osvětimi. „Brána byla pořád zavřená. Byli jsme už skoro u ní, všude byli stráže. Udělej něco, Kaziku, říkal mi tenkrát Eugenius Bendera,“ dodal Kazimierz. Jeho ukrajinský přítel, s nímž prchal, byl velmi nadaný mechanik a inženýr, který přežil Osvětim jen díky svému umu, jež se nacistům občas hodil.
Kazimierz byl celý život aktivní a snažil se, aby se co nejširší okruh lidí dozvěděl o zvěrstvech páchaných nacisy v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Ještě v jedenadevadesáti letech jezdil do Londýna popisovat své zážitky z lágru, dával rozhovory a vypadal výborně – redaktor Guardianu si všiml, že “Kazik“ nemá žádné vrásky, je pečlivě a vkusně oblečen a hýří silou životní energie. O sedm let později se však jeho stav zhoršil a v 98 letech polský hrdina zemřel.
Podonost Kazimierze a Rudolfa Vrby, respektive jejich příběhů, je opravdu velká. Osvětim I i Osvětim II-Březinka se staly za druhé světové války místem, v němž zahynul více než milión Židů. Osvětim je také místo, kde se odehrála vůbec největší masová vražda československých občanů — jedná se o zabití takzvaného rodinného tábora, který v březnu roku 1943 přijel do Osvětimi ve dvou transportech. Rodiny mohly, na rozdíl od ostatních vězňů, zůstat spolu. Židům nebyly oholeny hlavy, zůstalo jim civilní oblečení. Jen Rudolf Vrba, muž, jehož slavná zpráva poprvé rozšířila informaci o tom, jak 6500 Čechoslováků skončilo, si všiml, že u jejich jmen je v německé kartotéce poznámka „Zvláštní zacházení“. To znamenalo v německém eufemistickém slovníku smrt — Vrba se ve své předpovědi bohužel nemýlil a československý rodinný tábor šel do plynových komor. Byl to také právě Rudolf Vrba, jemuž se z Osvětimi podařilo utéci a který chtěl, aby se o holocaustu více mluvilo. Sepsal o Osvětimi a o cestě z ní zprávu, díky níž se podařilo zachránit několik tisíc maďarských Židů.
