Sportovce Severní Koreje na olympiádě hlídá tajná policie diktátora Kima, prý i v koupelně
Severokorejští sportovci se sice normálně pohybují po olympijské vesnici v jihokorejském městě Kangnung, ale neustále mají za sebou stíny v podobě „politiků“ a agentů tajné služby své země. Také vyhledávaný cíl médií a diváků, pohledné roztleskávačky, jsou v hledišti vždy obklopeny muži a ženami z výpravy KLDR, aby s nimi nikdo nemohl hovořit. Místní organizátoři se ale tváří, že se nic neděje. Politickým zadáním totiž bylo, aby se olympiády Severní Korea za každou cenu zúčastnila. Píše o tom zpravodaj reflex.cz Viliam Buchert z korejského Pchjongčchangu.
Zatímco každého diváka, novináře a další hosty pořadatelé olympiády neustále navádějí, kam jít a co tam pak můžete dělat, Severokorejci mají zvláštní zacházení. Řídí se podle jiných pokynů a hlavně organizovaně.
Jiné výpravy jsou rozdělené, protože jednotlivá sportoviště jsou od sebe vzdálena desítky kilometrů. Například čeští hokejisté, bruslaři či Martina Sáblíková jsou v pobřežním městě Kangnung, kde stojí jejich haly a kde závodí. Ale naši lyžaři, biatlonisté a další bydlí ve střediscích v horách.
Jen 22 severokorejských sportovců bydlí na jednom místě, bez ohledu na to, v jakém sportu soutěží. Podle místních novin Korea Times či americké televize CNN je důvodem právě neustálá kontrola, které jsou ze strany svých trenérů, funkcionářů a agentů tajné služby vystaveni. Úřady KLDR se především obávají, aby někdo ze sportovců neuprchl, což by byl pro tamní propagandistickou mašinerii obrovský skandál.
Jak StB před revolucí
„Severokorejská delegace je rozdělena do tří skupin – sportovci, funkcionáři a agenti bezpečnosti,“ tvrdí bývalá roztleskávačka Han Seo-hee, která uprchla do Jižní Koreje v roce 2006. Funkcionáři prý hlídají své sportovce a všechny dohromady pak lidé, kteří spolupracují přes sportovní svazy s tajnou policií. Aby to nepůsobilo tak hrozivě – něco podobného provozovala StB před revolucí i v případě československých sportovců, jen pravidla nebyla tak drastická.
Podle dostupných informací na rozdíl od všech ostatních delegací nebydlí severokorejští sportovci na pokojích se svými kolegy z reprezentace, jak je obvyklé, ale právě s někým, kdo vykonává i jiné než sportovní činnosti. Věci jdou dokonce tak daleko, že jsou hlídány i dveře koupelen či toalet, pokud do nich Severokorejci vejdou. Zda něco podobného už není jenom čirá spekulace místních i světových médií, těžko posoudit.
Na dotaz, proč sportovci KLDR všechna přísná nařízení dodržují, uprchlice Han Seo-hee řekla, že „mají doma rodiče, sourozence a přátele a ti by byli v případě, že by uprchli, tvrdě potrestáni“.
Sportovci – uprchlíci
Údajně malé výjimky z tvrdého režimu mají jen největší severokorejské sportovní hvězdy této olympiády, krasobruslařská sportovní dvojice Rjom Te-ok a Kim Ču-sik. Ta trénuje i v Kanadě a je na „západní společnost“ zvyklá. Jejich trenér Bruno Marcotte ale přiznal, že nikdy spolu nemluví o politice. „Vždy mluvíme jen o tom, co pro ně můžu udělat. A když se na ně podívám, vidím dva bruslaře s obrovským potenciálem,“ řekl před časem Marcotte. A skutečně, tito krasobruslaři jsou jediní sportovci Severní Koreje, kteří se normálně na olympiádu kvalifikovali. Ostatní jsou zde na různé výjimky a divoké karty.
Přes přísnou kontrolu se podařilo několika severokorejským sportovcům v době různých mezinárodních soutěží uprchnout. Například v roce 1999 emigroval jeden judista v průběhu závodů ve Španělsku.
30 tisíc Severních Korejců
Podle odhadů za posledních zhruba 20 let uprchlo přes hranice do sousedních zemí kolem 30 tisíc Severokorejců. A to přestože hranice jsou velmi pečlivě hlídané.
V případě olympiády slyšíte na každém kroku slova jako mír, svoboda a rovnoprávnost. Že se v Kangnungu něco podobného v případě Severokorejců porušuje všem ostatním pod nosem, trápí bohužel málokoho.
