Česko vs. Švýcarsko 4:1. Vítězství našich hokejistů na olympiádě jsme komentovali živě

I já se s vámi loučím, přeji hezký den a nezapomeňte dnes v poledne fandit biathlonistům a v jednu rychlobruslařce Karolíně Erbanové!

Poslední zápas naší skupiny A sehraje Korea s Kanadou ve 13:10 našeho času a výsledek utkání určí konečné pořadí ve skupině. První místo už našemu týmu ale nikdo nevezme...

Martine, milí čtenáři, loučím se s vámi z děčínského kuchyňského studia, jdu dělat žampionový krém a trochu pofackovat děti, načež na badminton! Mimochodem, překvapilo mě, že oba kurty od dopoledne do večera skoro furt plný. Jako kdyby olympiáda na aktivní sportovce neměla vliv... Přeju vám krásný den!

Čtvrtfinále sehrajeme 21. února. S kým a v kolik se teprve rozhodne, až bude dohráno ve všech skupinách.

Muž zápasu jednoznačně Pavel Francouz. Na olympiádě jsme takto jistou jedničku neměli od Dominátorovi éry...

A Češi slavně zvítězili a jsou ve čtvrtfinále. Jsem moc ráda, i když jsem měla připraveno spoustu klasických hokejových hlášek pro případ prohry, zatímco o vítězství jsem toho z posledních let moc nenašla... Ale bude líp!

Tak na den přesně 20 let od naganského vítězství nad výběrem USA, kdy Hašek zamkl bránu, opět vítězíme stejným skóre 4:1. Tentokrát nad Švýcary. Ale výkon opět upracovaný, netřeba přehnaně gratulovat. Tahle olympiáda bude ještě hodně bolet.

Pískej konec, křičelo by se na českém stadionu. Michal Řepík svým druhým gólem zvyšuje na 4:1. Znovu do prázdné brány. Děkujeme za zvednuté sebevědomí, Švýcaři.

Řepík 4:1! Paráda. Finále je blízko. Nagano je koneckonců kousek vedle...

Ale ještě to neuzavírejme - vzpomeňme si, jak si před startem Ester Ledecké její soupeřky vesele gratulovaly. A ono zatím...

Tak konečně Červenka! Zvyšuje na 3:1. Do prázdné brány to jde i tomuto smolařovi. Děkujeme, Romane.

Tak pojďme, do prázdný! Červenka konečně uspěl!!!

Vypadá to, že Červenka vyvezl svou smůlu na švýcarskou střídačku. Powerplay jim moc nejde...

Teď se do toho Švýcaři opřou. Hrají bez brankáře!

Zatímco se dívám na hokej, můj kluk mi přestěhoval knihovnu a nyní se věnuje drobným domácím pracím. Naše politické oddělení by takovou změnu tradičních rolí zřejmě neuneslo. na druhou stranu, kdyby to tu místo mě komentoval on, vyhnul by se volejbalové hantýrce atp. :-) 3:22 před koncem, Hiller míří na střídačku.

Zápas rozhodně není nuda. Naši se snaží, střílí, tečují, ale není to nic platné. Tak snad Švýcaři nedají nějakou "upocenou haluz". Ale i ty v hokeji platí.

Tomáš Mertl skončil na zádech - ale já už to viděla v sejrový brance. Škoda.

Češi přestali riskovat a jednou pustili soupeče do útočného pásma. Načež se celá šou přesunula ke švýcarské brance. Tam musíme zůstat.

A Červenka zase NEDÁVÁ gól. Ten by mohl svoji smůlu vyvážet ve velkém do lesa a prodávat ji borovicím (už zase zárubovatím).

Chudák Haas teď hrozně narazil. A Červenkovu střelu poslal teč nad Hillerovu bránu.

Martin Erat byl vždycky můj guilty pleasure hráč. V NHL považován za hrozný prase, má na kontě několik likvidačních zákroků na soupeře (v jeho poslední sezoně udělal hned 3). Do repre se ale vždycky nějak prokousal, má olympijský bronz z Turína a teď je dokonce kapitán. Obdivuhodný výkon.

Francouz zase dostal do masky. 

9 minut do konce. Kdo nedá, dostane. Musíme do toho nastoupit aktivně.

Musím naše hráče pochválit, jak pěkně střídají. Dnes jsme se ještě nedočkali vyloučení za "příliš mnoho hráčů na ledě". To je taková naše specialita.

Švýcaři dost ožili, ale Erat a spol. je nepustí k lizu. Puk si podávají hlavně naši.

Tyč, teč... Kolik ok má brankářská síť, Martine? 

Hokej v Děčíně trpí nedostatkem peněz, přitom hráči tu nebyli a nejsou špatní. Nejznámějším hráčem je Petr Tenkrát, sám sem jako malý vozil jeho dres na tréninku. Několikrát se prodala 1. liga (dnes s názvem WSM liga, tedy druhá nejvyšší soutěž), protože stadion nesplňuje podmínky. Je to škoda, basket mě vůbec nebaví, všechno je tam faul.

Přemýšlím nad tím, proč tolik kulturních redaktorů, co znám, rozumí některým sportovním disciplínám skoro líp než své doméně v rámci kultury. Kolegové Bartošek a Tesař nezačnou den, dokud nepohovoří o fotbale. V konkurenčním Respektu je to lautr to samé, tam šéf kultury Jan H. Vitvar drží prapor několika klubů. Vztah Luděk Staněk a Liverpool je silnější milostná romance než ta v Titaniku... Atd. atd.

Kolář, Kovář, Kubalík. Američané prominou, ale tentokrát zkratka KKK ve zcela pozitivním významu!

Musím říct, Martine, že kdyby měl Děčín hokej tak dobrej, jako má basket (stabilně stříbrní v republice - a skvělí kluci, co se věnují charitě, kultuře a tréninku mládeže a dětí od školky), chodím na staďák imrvére. Hezkej sport. Skoro jako biatlon. :-)

Kubalík na Švýcary platí. Dal jim gól i ve vítězném zápase na Karjala Cupu 2017, což bylo dosud poslední vzájemné utkání.

Forček Koláře, krásná akce (teď blafuju, vůbec nerozumím tomu, co se tam stalo, ale cítím, že vítězství se blíží! (Snad ne tak, jak vítězství cítil tým Jiřího Drahoše.)

Góóóóóóóól. Dominik Kubalík zvyšuje na 2:1. Dobrý, teď ještě pět!

Góoool! Kubalík! Dominiku, Niku, Niku!!!

Koukalova formace je hustá, hákovalo se, Pavel Francouz do lapačky.

Doufám, že pátá střela, která v tomhle utkání půjde na švýcarského gólmana Jonase Hillera, ho konečně mine a zapadne tam, kam má!

Začala třetí třetina. Stav stále 1:1. Chtělo by to pár gólů, Češi by si to za aktivitu zasloužili. Ale brankář Hiller je ve velké formě.

V TV krásná a erudovaná Darina Johanidesová s Jiřím Sekáčem. Ty ženské v kostýmcích jsou pro sportovce i diváky požehnáním (řekla feministka sexisticky).

Pouštím si o přestávce ze záznamu dojezd toho klasického lyžování. Norové první na olympiádě ve štafetě po 16 letech, hezký příběh. Druzí (ne)Rusové. No, budu zachovávat presumpci neviny, ale jestli se zase po 2 až 3 letech budou měnit výsledky, definitivně nad jejich sportovci zlámu hůl.

Skončila druhá třetina. Skóre stále 1:1, ale na šance už vedeme  milion:nula. Klasická česká lekce v neproduktivitě.

Radilova střela. Pauza na kafíčko. 1:1.

Je to neprofesionální, já vím, ale vždycky když slyším Polášek, představím si toho brněnského herce z reklamy na "domácí žvýkání". A pak mi dost dlouho zní v hlavě jeho hlas.

Minuta a půl do konce. Skvělá obrana. Vhazování u Schweitzu.

Stejně je to luxus, že ty sportovní přenosy můžeme sledovat na obrovských plochých obrazovkách, se záběry z bůhvíkolika kamer, zpomaleně, zrychleně, se skvělým komentářem excelentních novinářů z ČT... Vždycky si vzpomenu na malinké vypouklé televizky z filmů pro pamětníky. Mám ráda tuhle dobu, nejen z pohledu divyčky sportovních přenosů.

I na tyčky zatím 1:1. 

Ad hokej vs. krasobruslení. Když začínáš jako malý hokejista, krasobruslařům se směješ. Rozporuješ jejich sexuální orientaci a tak podobně. Ve finále se ale oni dělej o šatnu s holkama, zatímco ty se sprchuješ s dvacitkou dalších týpků.

Závar pěkný, ale opět nás poškodil rozhodčí. Pánové v pruhovaném nejsou našim hokejistům příliš naklonění. A to už ve třetím zápase za sebou. No nic. V Naganu proti nám taky pískali a jak to dopadlo.

Tyhle dohadovačky mám děsně ráda. Jestřábí oko na ně!

To nsad ne. Dohodněte se, pruhovaní. Byl to český ofsajd?

Přemýšlela jsem nad tou Ester Ledeckou. Dvě disciplíny! A Sáblíková na kole... Který z našich hokejistů by si troufl přejet v částečně průhledném krasobruslařském dresu ring v doprovodu tónů nějakého Verdiho? To bych hrozně chtěla vidět... Jsme děsně aktivní. Presujeme. Pushujeme.

Atmosféra začíná houstnout. Mlátěj se nám, kucí.

Poslední hokejista z gumy byl Jiří Šlégr. Což se potvrdilo zejména v letech 2006 - 2014, kdy působil v politice. Jinak jsem ho měl rád.

6300 diváků průměr na hokejová utkání, říkají ČT. Z Česka jich možná bude víc než z Koreje. Sedí tam doufám i zvláštní reportér Reflexu Vili Buchert.

Teď si tenhle Švýcarský sýr strouháme najemno! Ale góly z toho nepadají. A jak se říká, hokej se graje na góly, ne na šance. 

To narážení na manťáky je strašná věc. Každej, kdo kdy bruslil, ví, jak jsou tyhle věci tvrdý - i když hokejisti od nich v té rychlosti odskakují, jako by byli (a byly) z gumy.

Z vlastní zkušenosti z návštěvy Pchjongčchangu můžu říct, že se na stadionech prodává rýže a nudle na několik způsobů. Jak to šmakuje Američanům, nevím. Ale Korejci vypadali spoko.

Pavel Francouz dneska stále ve střehu. Nedávno komentátorka ČT Darina Johanidesová chtěla po našem brankáři v mix zóně stručné vyjádření a pocity z Koreje a on pravil: "Korea? Dobrý." A šel. Snad podobně věcně bude přistupovat i k soupeřovým střelám na branku, kterých zatím moc nebylo.

Gastrookénko: Když jsem byl v newyorské Madison Square Garden na zápase Rangers vs. Panthers (tehdy ještě s Jágrem v sestavě), frčeli nachos asi za 12 dolarů. V tuzemských podmínkách vede klobása a pivo, cena proměnlivá v závislosti na vzdálenosti od Prahy.

Ofsajd! Vím, co to je. Když jsem pracovala jako korektorka v měsíčníku Hattrick, měli jsme tam pravidelnou rubriku, v níž manželky fotbalistů vysvětlovaly na diktafon svými slovy, co to vlastně je. Vždycky mě překvapovalo, kolik z nich toneví.

Vzpomínám si na své hokejové začátky v Děčíně. Při jednom zápase mě můj spoluhráč Jarda Češka (mimochodem bratr Michala Češky, letošního reprezentanta Česka na ZOH v krasobruslení) trefil do hlavy a tímhle odrazem jsme dali rozhodující gól. Měl sem sice lehký otřes mozku, ale za týmový úspěch to stálo. Takovýhle gól by nám teď pomohl. A místo toho jdeme znovu do oslabení.

Všimla jsem si že v hledišti nikdo nic nejí. Když se člověk dívá na jakékoli zápasy v USA, všichni tam futrují a jsou obloženi jídlem. Jaké jsou vlastně tradiční pokrny, co se jedí při hokeji? Tak jako k baseballu patří hotdog?

Když se řekne zakázané uvolnění, vzpomenu si na velmi špatnou komedii Jana Hřebejka z roku 2014 a směju se, ať je rozhodnutí sudího v náš prospěch, nebo neprospěch. Taky Čokovoko, hudební duo z Brna, má to sousloví ve své písni: "zakázané uvolnění je pouštět plyny," zpívají dámy.

Tenhle Řepíkatý celer dnes Švýcarům moc nechutná. Opět byl v šanci. A já očividně zárubovatím. A to mě nikdy neučil.

Naši mají velkou motivaci. Pokud Češi zvítězí, vyhrají základní skupinu A a postoupí rovnou do čtvrtfinále. Budou tak hrát o jeden zápas méně a získají víc času na regeneraci. V Tipsportu si 91 % sázkařů vsadilo na Česko. To dává smysl. Kurz na naši výhru je 1,87. Já si nevsadila, sázková kancelář je moc daleko.

Roman Červenka minul před chvíli svou šanci. Což mi připomnělo, že u nás na zahradě červenka hnízdila v borovici, kterou před týdnem pokáceli. Osud? Náhoda? Vrať se k hokeji, Kadlecová.

Záruba stíhá při zápase sledovat střely našich hráčů a reklamovat oficiální statistiky. Klobouček. Já sem rád, že z toho hokeje něco mám. Mezitím byl Červenka v šanci a minul. Tuhle větu jsem slyšel snad tisíckrát.

Je to 42. zápas trenéra Jandače. A jen 17 porážek. Číslo 42 je podle jedné legendární knihy, Stopařova průvodce po galaxii Douglase Adamse, smyslem života, který vypočítal vesmírný počítač. Snad to osudové číslo znamená dobrou veštbu.

Zase jsme v pěti, to je úleva.

A je tu druhá třetina. Začínáme samozřejmě ve čtyřech, jak jinak.

Případně by se doba vrátila do doby černobílých přijímačů. Tam problém nastal pouze ve chvíli, kdy Sověti nastoupili v červených a naši v modrých dresech. Ale to znám samozřejmě pouze z vyprávění.

No, Jonáš Ledecký, nadaný komiksový tvůrce, by naše národní dresy jistě pěkně zvládl. Ale víš, že je barvoslepý? Dresy by mohly být zelené.

K dresům, letošní verze pro olympiádu od firmy Nike neurazí a nenadchne. Navíc není jednotná, někdo má na hrudi název státu v mateřštině, někdo v angličtině, někdo má znak, někdo vlajku. Je to guláš. Chtělo by to nějaké odvážnější motivy. Třeba už zmiňované Ester Ledecké navrhuje kombinézy její bratr. Tak třeba má i někdo z hokejistů šikovného sourozence. 

Přesné datum tužky v televizi si nepamatuji, ale bylo to zhruba v době, kdy generace hokejistů narozených v 70. letech už nestíhala a stali se z nich experti. Tedy kromě Jágra, ten tu bude pořád.

Martine, Elektronická tužka byla pravidelná rubrika Reflexu, když ty jsi ještě nosil dupačky. Kdy se vůbec začala ta přínosná věc při komentování sportovních přenosů používat? Někdy v novém miléniu jistě.

Konec první třetiny. Na skóre zatím 1:1, ale vetšinu času hráli naši v oslabení a diváci ČT sport byli většinu času na běžkách. Do dalšího zápasu to bude chtít víc disciplíny. Kateřino, připravila sis elektronickou tužku, že ano? Já si jdu zatím udělat čaj.

První třetina končí. Všichni hráči vypadají naprosto klidně. O mě se tu pokoušejí mrákoty, jak se snažím stíhat sledovat i psát. Takhle nějak se musejí cítit simultánní překladatelé...

Netuším, kdo našim hokejistům navrhoval dresy. Beata Rajská to asi nebyla. Jestlipak se od dob Haškových začátků změnily technologie a střihy? Tak, jako se měnily masky brankářů, jak o tom krásně psali Jiří Koliš s již řečeným Dominátorem ve své knize Příběhy z hokejové branky, kterou jsem jako malá měla tu čest korigovat?

Pokud Rüfenacht udrží počet gólů shodný se svým počtem zubů, žádné další nebezpečí nám od tohoto Švýcara už nehrozí.

Když jsem byla malá, měli jsme takový ten posouvací hokej, plastovou hru. Hodně jsem ji hrávala. Od té doby sleduji všechna utkání, jako by se hrála na tom plastovém ovále, a mám tendenci před televizí posouvat imaginárními páčkami...

Znovu jdeme do čtyř. No co, mušketýrům to taky šlapalo. A to byli 3 + jeden Gaskoněc na hostování.

Ano, mé začátky na zimním stadionu v Děčíně jsou legendární. Také já sedím tomuto sportovnímu svatostánku na dohled. Marně čekám na moment, kdy si někde koupím horkou čokoládu tak dobrou, jaká tekla z mašiny u naší šatny. 

Dopila jsem kafe a sedlina vypadá úplně jako medaile. Nebo jako prso. Nebo jako bochník švýcarského sýra. Věštkyně Jolanda, která bydlí kousek ode mě, by určitě věděla, co to pro český tým znamená.

Pohled do hlediště (říká se tomu tak i ve sportu? nebo jsou to jen ochozy a tribuny?) není povzbudivý. Dámy ve švýcarských dresech jsou hezčí než ty v českých, to se nám nestává. Značí to něco?

No, vždyť sem to říkal, že nám 5 na 5 nejde. V čase, kdy jsme naskočili do plného počtu, vyrovnávají Švýcaři na 1:1. Gól dával Rüfenacht.

Tak jo. Už to bylo 5 na 5, ale dostali jsme. 14.47.

Utkání se sice hraje teprve 14 minut, ale já už bych vytáhl jedno sportovně komentátorské kliše - Francouz si dnes dobře postavil tyče. Snad to cinknutí naše varovalo.

Kovář je zpět na ledě, zaplaťpánbu. Martine, mimochodem, sedím jen kilometr od děčínského zimního stadionu, kde jsi začínal svou fenomenální hokejovou kariéru.

No a jako kdyby mě Češi slyšeli, budou hrát rovnou ve třech...

5 na 3! Snad z toho země sýrů, milky a lyžování nevytěží.

Když se tak koukám na ty akce v našem oslabení, měli bychom hrát celou dobu ve čtyřech!

Jsi důvěřivý, kováři. Hláška z pohádky teď sedí i na průběh zápasu. Útočník Jan Kovář sejmul Švýcara a myslel si, že to bude v pohodě. Není a Češi budou hrát v oslabení.

Á, Jan KOvář na dvě minuty ven! "Výhra a ten bod navíc se bude naplno počítat až po Švýcarech," řekl České televizi Jan Kovář, autor rozhodujícího zásahu proti Kanadě. „Musíme do toho jít s pokorou. Zápasy jdou v rychlém sledu a ten následující bude hrozně důležitý.“ Tak tady do toho s pokorou úplně nešel...

Navíc hláška "přepište dějiny" je prý nesmysl a sám Robert Záruba jí moc rád nemá. Takže si zatím můžeš připravit celou maršálskou tornu plnou hlášek. Naši nepolevují v tlaku.

Kateřino, jak dopadli Olympijští atleti z Ruska? Snad nemají medaili. Aby se zase nemuselo trvat na opakování ceremoniálu...

Paráda, gól! Lepší komentátorka než Robert Záruba ze mě zjevně nebude, ale taky jsem se připravila. Vím, že se nehraje na poločasy jako volejbal ani na čtvrtiny jako basket, ale na třetiny. A vím, že na konci zápasu nesmím křičet Přepište dějiny, protože to už přede mnou někdo křičel.

Do cíle právě doběhl osmý Kazachstán. Když u nás na fakultě přednášel Robert Záruba, zdůrazňoval důležitost přípravy. Já si připravila hrnek černého čaje a müsli s mlíkem. Na štafetu běžkařů 4x10 km jsem se nepřipravila. Ale sluší jim to.

Tady ti běžkaři na ČT4 taky vypadají oslabeně, Martine. 

Je to tááááám! Michal Řepík zvyšuje na 1:0. Gól sice v přesilovce, ale na to se historie neptá. Už se vezou!

Vypadni! Vypadni! Vypadni! Kdybychom byli na českém stadioně, tohle by se skandovalo. Švýcaři budou hrát v oslabení. 

Ještě bych ráda hned na začátku uvedla, proč si mě kolega Martin Bartkovský, rovněž děčínský rodák, vybral pro spolukomentování. Za prvé chtěl někoho horšího, než je on sám, za druhé jsem kdysi pro Reflex komentovala fotbal: http://www.reflex.cz/clanek/komentare/72219/cesi-a-turci-zena-a-fotbal-postrehy-ze-stridacky.html.