Válka o olympijskou vítězku Ester Ledeckou, která nemluví s novináři. No a co má být?
Na hvězdu nám nesahejte! Říkají jedni. Hvězda má dodržovat to samé, co ostatní. Oponují druzí. Tak vypadá válka o senzační olympijskou vítězku Ester Ledeckou, která se na olympiádě v Jižní Koreji většinou izoluje od novinářů. S těmi mluví jen málo. Protože jsem na olympiádě od samotného začátku, nemyslím si, že je to ale tak horké, jak se to před námi vaří. On je to totiž více problém samotných médií, než Ester Ledecké.
Že Ledecká bude na olympiádě mluvit s novináři jen někdy, bylo v podstatě jasné už od jejího odletu z Prahy. Jak říká její otec, zpěvák a skladatel Janek Ledecký, byla kolem ní vybudována zeď a zeď pořád pevně stojí. Nic na tom nezměnil ani její nečekaný zisk zlaté medaile. Je to určitá taktika i strategie, jak se ona sama a její tým mohou soustředit především na trénink, který by měl přinést vytoužené úspěchy. V tomto případě se to podařilo náramně.
Navíc, co je vlastně komu do toho, zda Ester Ledecká s médii komunikuje, či nikoli? Nějaký ten rozhovor by jí jistě přidal další fanoušky, ale pokud ho neudělá, nebude mít příznivců míň. Ostatně máme prezidenta, který nedávno až na dvě výjimky na žádnou předvolební diskusi se svými protikandidáty nepřišel, ale přesto volby vyhrál.
Navíc moje letitá zkušenost z novinářské práce vypovídá o tom, že když nějaká celebrita, politik, umělec, či sportovec (a je jich ve všech oborech dost) s médií nemluví, trápí to daleko více ta média, než dotyčnou osobu. Pro ni to může být dokonce výhodné, protože se stává vzácnější a tím si svoji cenu drží pořád nahoře.
Kolega Miroslav Bureš z Českého rozhlasu v této souvislosti napsal, že „většině (novinářů) může být jedno, jestli s nimi Ester Ledecká mluví nebo jestli je má, nebo nemá v lásce. Jde o fanoušky, sponzory a podporovatele mladé lyžařky, kteří se právě od novinářů o své oblíbenkyni nemají šanci prakticky nic dozvědět… Kdyby se choval každý jako Ester Ledecká, tak by fanoušek, divák, posluchač nebo čtenář ze sportovních akcí prakticky nic neměl.“ Tolik Bureš, který za to schytal hodně nadávek, což je typické pro naše těkavé prostředí. Vyslovíte slušně regulérní názor a sociální sítě vás hned chtějí sežrat. Ale kolega Bureš má jen část pravdy (vidíte, hned přichází jiný názor).
Pořadí zemí podle získaných medailí >>>
A kdo hraje z Čechů o další medaile? >>>
Tabulka s kompletním programem ZOH 2018 >>>
Hokejový program na ZOH 2018 >>>
Pokud se někdo rozhodne, že bude jako Ester Ledecká a její tým tímto způsobem přistupovat k médiím, jistě důkladně zvážil, zda tím neohrozí svůj marketingový potenciál, který je dnes ve vrcholovém sportu tak nesmírně důležitý, protože přináší peníze na život i další trénink. Zda se to týmu Ledecké nakonec vyplatí, to jen uvidíme. Třeba ano, třeba ne. Jenže nutit někoho, aby s vámi mluvit, když z nějakého důvodu nechce, je zcela absurdní.
Přístup Ledecké a jejího týmu je samozřejmě zvláštní, ne, že ne. Sjezdové lyžování je totiž v části bohatého západního světa bráno jako Formule 1 mezi auty a společně se snowboardingem je ze zimních sportů (hokej dejme mimo) nejlépe prodejné v reklamě. Z tohoto pohledu se té zdi nelze než divit.
To je tak ale všechno, co se s tím dá dělat. Ester Ledecká je zajímavá především tím, že je skvělá sportovkyně a tomu obětovala všechno. I to, že se neproducíruje tolik před médii.
A poznámka na závěr: Teď to má ještě Ester dobré, protože vyhrála. Má navrch. Kdyby ale neuspěla na olympiádě ani v jedné své disciplíně, to by to schytala ještě víc. A důvodů neúspěchů by přibývalo a přibývalo.
