Fakta a mýty o řepce. Co může zastavit její pěstování? Pobírají na ni zemědělci dotace? A je řepka škodlivá pro pole?
I když se řepka v ČR pěstuje aktuálně zhruba na 17 procentech ploch polí, zejména na jaře to opticky vypadá, že je všude kolem nás. Na rozdíl od ostatních hospodářských plodin je totiž vidět, protože se od nich odlišuje sytě žlutou barvou. Možná i proto je s řepkou spojena celá řada mýtů, respektive spíše polopravd, přičemž zastánci i odpůrci řepky si pro své postoje vybírají vždy jen to, co jim vyhovuje.
Dotujeme pěstování řepky?
Platí to i pro dotace na řepku. Skutečnost je taková, že speciální zemědělská dotace na řepku není. Existuje ale dotace na plochu, na které se hospodářské plodiny pěstují – tedy i na řepku. Řada jiných zemědělských komodit přitom na rozdíl od řepky specificky dotovaných je, například ovoce, zelenina, chmel a další plodiny. Pravdu tak mají i ti, co tvrdí, že řepka dotována je, i ti, co tvrdí opak.
Specifická podpora pro pěstování řepky, ale i třeba cukrovky nebo i obilí na technické účely spočívá nicméně v daňovém zvýhodnění biopaliv a povinném přimíchávání biosložek do pohonných hmot.
Tak či tak, hlavním důvodem pro pěstování řepky nejsou zemědělské dotace, ale její příznivá cena. Ta je dána využitím řepky, ze které se vyrábí jednak rostlinný olej, ale hlavně první generace biopaliv, čímž je administrativně podpořen její odbyt.
Biopaliva: Kdy se přestanou vyrábět z řepky?
Povinný podíl biopaliv ve výši 10 procent do roku 2020 zavedla EU původně jako prostředek ke snižování emisí a snížení závislosti EU na ropě. Postupně se ale ukazovaly negativní důsledky tohoto kroku, a proto EU snížila uvedený povinný podíl na 7 procent s tím, že členské země, i když tohoto podílu nedosáhly, již nesmí stávající podíl navyšovat, a na půdě Evropského parlamentu se loni intenzivně diskutovalo o dalším snížení podílu na 3,8 procenta.
Tento návrh však zatím přijat nebyl. I tak ale od doby, kdy Brusel začal vysílat signály o snížení odbytu řepky k výrobě biopaliv, začala postupně cena této komodity klesat. Tuna řepky zlevnila oproti svému vrcholu o zhruba 2500 korun na přibližně 9000 korun dnes. Jakýsi cenový bod zlomu, pod kterým se řepka už nevyplatí pěstovat, leží podle mne kolem 8 000 korun za tunu, ale samozřejmě záleží na místních podmínkách. Pěstování řepky se tak pomalu přestává vyplácet, takže plochy řepky v ČR, ale i v jiných zemích, zřejmě poklesnou.
Hlavním zlomem po roce 2020 bude podle všeho rozhodnutí na úrovni Evropské unie, kterým bude odvolána povinnost členských zemí mít nějaký podíl biopaliv první generace. Pak to bude otázkou dobrovolného rozhodnutí členských zemí. To je mimochodem řešení, které osobně preferuji od samého začátku biopalivového problému.
Škodí řepka polím?
Ani naprostý ústup EU od biopaliv první generace ale řepku z našich polí nevymýtí, což je, pro někoho možná překvapivě, dobře. Řepka je totiž z řady důvodů pro zemědělce, ba dokonce i pro společnost pozitivní plodina, například jako surovina pro zmíněnou výrobu řepkového oleje. Pouze pro řepkový olej vydala přitom v minulosti Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučení k jeho konzumaci (například v případě olivového oleje to WHO neudělala), kvůli příznivé skladbě v něm obsažených mastných kyselin pro lidský organismus.
Řepka je také důležitou rostlinou pro produkci jarního květového medu, který je nutričně příznivější pro člověka (obsahuje více minerálů, vitamínů a stopových prvků) než všeobecně oblíbený a dražší med tmavý (medovicový). Vzhledem k tomu, že řepka je celkem mohutná rostlina, zůstávají její zbytky po sklizni v půdě (až tři tuny biomasy na hektar), takže přispívá k žádoucímu dodávání biomasy do půdy.
Na druhou stranu řepka je alergen, ale menší než třeba bříza nebo pyly trav, v gastronomii je pak řepka o řád menším alergenem než sója a z ní vyráběný sójový olej. A co obraz řepky jako plodiny způsobující otravy jelení zvěře. Patrně se to vyloučit nedá, Státní veterinární správa ČR ale historicky neeviduje jediný případ nahlášené otravy zvěře způsobené řepkou.
Řepka a chemie
Největší problém řepky je, že jde o plodinu náchylnou na celou řadu škůdců (jen v Evropě jich je na padesát), takže se musí často chemicky ošetřovat. Tím se dostává do půdy více chemie, která v ní zabíjí mikroorganismy a která také může kontaminovat spodní vody.
Systémovým problémem řepky na polích, ale prakticky všech hlavních hospodářských plodin v ČR (tedy i pšenice, které je na našich polích třikrát víc než řepky), jsou ovšem dlouhé nepřerušované lány polí, které nedokáží zadržovat vodu, neboť se nemá kde zastavit a vsáknout. Negativa řepky tak spočívají více v systému pěstování než v plodině jako takové.
Autor je agrární analytik.
