Život proroka Mohameda. Jak uvěřil v jediného boha Alláha, jak ovládl Mekku a proč jeho smrt rozdělila muslimy
Islám je třetí monoteistické náboženství označované jako abrahámovské, hlásí se totiž k proroku Abrahámovi, stejně jako judaismus a křesťanství. Slovo islám pochází z arabštiny a doslovně znamená absolutní podřízení se bohu Alláhovi a jeho proroku Mohamedovi. Kdo ale byl Mohamed?
Mohamed
Zakladatelem islámu je Mohamed ibn Abdulláh ibn Abd al Muttalib; zkráceně se používá pouze Mohamed, jenž se narodil nejspíše roku 570 nebo 571. Podle muslimských pramenů si datem narození nebyl jist ani sám Mohamed, který se narodil v Mekce do rodu Hášimovců, jedné z větví kmene Kurajšovců, strážců pohanské svatyně Ka'by, která byla centrem náboženského života pro značnou část tehdejší Arábie.
Vše, co víme o Mohamedovi a jeho původu, pochází pouze z muslimských pramenů. Od muslimských autorů čerpali i současníci rodícího se islámského náboženství. Právě proto mnozí přední západní odborníci na islám (například Goldziher, Noldke a další) pochybují o autenticitě mnoha z muslimských tvrzení o životě a činech Mohameda a považují je za vymyšlená pozdějšími generacemi muslimů.
Životopis proroka Mohameda: Výmysl, nebo autentické dílo?
Jeden z nejstarších muslimských pramenů o Mohamedovi je jeho životopis od Ibn Isháka (žil v letech 704 až 761/770 n. l. a sepsal své dílo zhruba 120 až 130 let po smrti Mohameda). Tento životopis vyšel ve zkrácené verzi i v češtině v roce 2009 a popisuje mnohé z činů Mohameda, které dodnes vzbuzují silnou kontroverzi. Například popravy válečných zajatců, znásilňování žen poražených nepřátel a úkladné vraždy Mohamedových kritiků.
Někteří západní orientalisté tyto příběhy zpochybňují jako vymyšlené pozdějšími generacemi muslimů, byť pro mnohé dnešní islamisty se tyto příběhy staly základem pro jejich chování, například pro vznik Islámského státu v Sýrii a Iráku.
Zjevení posla boha Alláha
Podle všeobecně uznávané historie se Mohamed narodil krátce po smrti svého otce a záhy mu zemřela i matka. Byl tedy vychováván příbuznými svého otce a živil se hlavně jako pastevec ovcí. Zhruba ve věku 25 let se oženil s mnohem starší obchodnicí Chadídžou a do svých přibližně 40 let se mimořádně neprojevoval. Měl ve zvyku trávit občas nějaký čas v odlehlé jeskyni a meditovat v ní. V této jeskyni se mu měla okolo roku 610 n. l. zjevit bytost, jež Mohameda prohlásila za posla boha Alláha.
Mohamed si nejprve myslel, že jej posedl démon, a rozrušeně se vrátil domů ke své ženě Chadídže, která ho přesvědčila, že nebyl posedlý démony, ale naopak byl vyvolen bohem Alláhem k prorocké činnosti a v jeskyni ho navštívil anděl Gabriel. Podle muslimských pramenů měl Mohameda v této představě utvrdit i příbuzný jeho ženy Waraq ibn Nawfal, který byl jedním z mála křesťanů žijících v Mekce, jenž měl Mohameda označit za očekávaného proroka mezi Araby.
Jediný bůh kazil obchody
Byť Mohamedovi současníci v Mekce byli vyznavači mnoha bohů, uznávali i existenci nejvyššího vládce bohů Alláha. A právě za jeho proroka se Mohamed prohlásil. Nejprve kázal své nové učení soukromě a jen úzkému kruhu věrných, později začal své učení kázat veřejně a kvůli stále silnějším útokům na polyteistické přesvědčení svých současníků se dostával do stále ostřejších konfliktů, které mnohdy skončily i fyzickými potyčkami. Mohamed totiž hlásal nekompromisní monoteismus a vyzýval k zničení model uctívaných v Mekce.
Pro Mohamedovy současníky byly ovšem rituály a poutě spojené s uctíváním mnoha bohů velice lukrativním obchodem, o který by přišli, pokud by přijali Mohamedovu vizi jednoho jediného boha. Svou roli hrála i úcta k předkům, kteří zavedli uctívání jednotlivých model a které Mohamed svým učením napadal, a porušoval tak uznávaný kodex.
Mohamedův útěk
Kázáním své nové víry strávil Mohamed v Mekce zhruba 10 let. V roce 619 přišel Mohamed o své dva největší ochránce v Mekce. Zemřela jeho první manželka Chadídža a vůdce jeho kmene a jeho strýc Abú Tálib. Nový vůdcem Mohamedova kmene se stal Abú Lahab, který byl Mohamedovým nepřítelem. Ten přestal jménem celého kmene poskytovat Mohamedovi ochranu, což vedlo k zesílení nepřátelství a útoků Mohamedových odpůrců na něj a jeho věrné.
Přibližně v roce 620 podle muslimské tradice Mohamed vykonal takzvanou noční cestu. Během jedné noci byl Mohamed údajně přesunut do Jeruzaléma na Chrámovou horu a z ní vystoupal do nebes k Alláhovi. Ne všichni první muslimové ovšem tento příběh považovali za autentický. Ani v ortodoxní tradici nejsou výslovně Jeruzalém a Chrámová hora zmíněny, ale hovoří se pouze o Mešitě nejvzdálenější. Teprve později muslimská ortodoxie celou událost interpretovala jako návštěvu Jeruzaléma.
Medína a dobytí Mekky
Zatímco v Mekce nebyl Mohamed moc oblíben a respektován, podařilo se mu získávat stále více stoupenců v nedalekém městě Jathrib (dnes známém jako Medína). Roku 622 se Mohamed rozhodl opustit Mekku a odejít do Jathribu. Toto rozhodnutí se stalo přelomovým okamžikem v historii islámu a Mohamedově životě. Mohamed přestal být pouze duchovním vůdcem a islám pouze duchovním učením. Od chvíle emigrace do Jathribu se z Mohameda stal společenský a politický vůdce a rovněž v rámci islámu převážila jeho politická a společenská stránka nad stránkou duchovní.
Po usídlení v Jathribu oznámil Mohamed příkaz od Alláha, kterým bylo muslimům povoleno vést ozbrojený boj proti jejich odpůrcům. Díky Mohamedově chytrosti a taktickému postupu se muslimům podařilo během několika let ovládnout celou oblast Jathribu a vyhnat či zotročit židovské kmeny, jež byly v této oblasti usídleny. Následně se stále většímu muslimskému společenství pod vedením Mohameda podařilo roku 630 bez boje dobýt i samotnou Mekku a zničit veškeré modly v ní uctívané. K obsazení Mekky se váže i příběh tradovaný některými muslimskými historiky: ve svatyni Ka'bě byla prý i ikona Ježíšovy matky Marie, kterou tam Mohamed ponechal a která byla zničena až pozdějšími generacemi muslimů.
Expanze islámu a zvláštní postavení křesťanů a židů
Po dobytí Mekky nastolil Mohamed přísnou teokratickou vládu a pokračoval ve výbojích po celém Arabském poloostrově. Zde žijící Arabové vyznávající mnohobožství měli pouze tři možnosti: buď opustit modlářství a přijmout islám, nebo bojovat s muslimy a zemřít, třetí možností bylo uprchnout z míst, která muslimové dobyli. Pouze židům a křesťanům bylo zaručeno praktikování jejich víry, pokud se podřídili muslimské nadvládě a slíbili, že nebudou svou víru šířit mezi muslimy.
Mohamedova smrt a vznik sunnitské a šíitské větve islámu
Dva roky po dobytí Mekky v roce 632 Mohamed umírá. Jeho smrt zasévá první semena napětí a nepřátelství mezi jeho věrné a jeho rodinu. Podle tvrzení zastánců jeho nejmladší ženy Aiši a jednoho z Mohamedových nejvěrnějších druhů Abú Bakra, který byl zároveň jejím otcem, neurčil Mohamed žádného svého nástupce, a proto byl Mohamedovým nástupcem v čele muslimů zvolen právě Abú Bakr.
Naproti tomu stoupenci Mohamedova zetě a bratrance Alího tvrdili, že Mohamed určil za svého nástupce právě Alího, a stoupenci Abú Bakra měli prý dokonce z koránu odstranit pasáž, v níž se o tom hovoří. Toto napětí postupně narůstalo a stalo se později důvodem první občanské války mezi muslimy, ve které začali proti sobě bojovat stoupenci Aiši a Alího. Tím byly položeny základy pro vznik dvou hlavních větví islámu – sunnitské a šíitské.
