Před 20 lety podepsali Klaus a Zeman opoziční smlouvu. Přinesla politickou stabilitu, tvrdí její signatáři
Signatáři opoziční smlouvy oslovení ČTK i po 20 letech od jejího vzniku hodnotí kladně její přínos. Označují ji za démonizované řešení situace, která hrozila politickým patem. Bývalý prezident a tehdejší předseda opoziční ODS Václav Klaus vyzdvihuje její přínos ve srovnání se současnou politickou situací. Podle politologa Lubomíra Kopečka kritizovaná opoziční smlouva znamenala relativní politickou stabilitu, zároveň ale označuje za problematické některé výsledky vlády tehdejšího premiéra a předsedy ČSSD Miloše Zemana.
Opoziční smlouvu podepsali 9. července 1998 představitelé ČSSD a ODS. Dokument umožnil existenci menšinové vlády ČSSD. Následoval po ostré předvolební kampani, kterou proti sobě ČSSD a ODS vedly. Klaus například těsně před volbami označil za nesmyslné spekulace, že by ODS po volbách tolerovala menšinovou vládu ČSSD.
Po 20 letech vidí Klaus vznik menšinové vlády za určitých situacích jako "racionální výraz státotvornosti politické scény" a systémové řešení situace, ve které předčasné volby neslibují žádnou změnu, sdělil ČTK. Za "démonizací" opoziční smlouvy podle něj stáli ti, kteří svrhli vlastní koaliční vládu v naději, že v novém uspořádání budou držet hlavní podíl na vládnutí. Za původce považuje tehdejšího prezidenta Václava Havla, lidovce, ODA a Unii svobody. Jejich plány se podle Klause nenaplnily a proto na opoziční smlouvu útočily.
Opoziční smlouvu z roku 1998 Klaus nepovažuje za novinku, "zcela přesně" podle něj kopírovala uspořádání z roku 1996, na kterém se podílel Havel. Koalici ODS, lidovců a ODA tehdy ve Sněmovně umožnila vládnout opoziční ČSSD. Politolog Kopeček souhlasí, že opoziční smlouva měla v roce 1996 svůj precedens. V podobě smlouvy z roku 1998 ale vidí Kopeček oproti o dva roky starší dohodě velký posun včetně závazku, že ODS nevyvolá hlasování o nedůvěře.
Jeden ze signatářů smlouvy a pozdější premiér Vladimír Špidla (ČSSD) ČTK řekl, že i když se ODS zavázala nevyvolávat hlasování o nedůvěře, šlo pouze o morální závazek a nikoli o právní dokument. Vznik opoziční smlouvy označil za reakci na danou situaci. Zeman podle něj nabídl premiérský post předsedovi KDU-ČSL Josefu Luxovi, vyjednávači dalších stran to ale rychle odmítli. "V tu chvíli měla ČSSD poměrně omezený prostor, rozhodli jsme se jít cestou menšinové vlády, ke které jsme hledali politickou podporu. Nakonec se řešení našlo v podobě poněkud neobvyklé opoziční smlouvy," poznamenal Špidla. Z pohledu ČSSD podle něj strana dosáhla svého cíle, tedy přerušení pravicového vládnutí v zemi. Za problém označil, že voliči uzavření opoziční smlouvy vnímali jako věrolomnost.
Za ODS kromě Klause opoziční smlouvu podepsal například tehdejší místopředseda strany Ivan Langer. "Nicméně ODS nakonec za toto politické rozhodnutí zaplatila politickou cenu, neboť se jí nepodařilo přesvědčit své voliče, že to byl krok nezbytný, nutný, ve kterém neudělala nic, než co by mělo v kritické situaci nastat," řekl ČTK. Opoziční smlouvu považuje za "standardní politický krok tolerance politické vlády dvou demokratických politických stran". "To je rozdíl proti současné situaci, kdy se přímo na vzniku vlády a na podobě vlády podílí komunisté," zdůraznil Langer.
Klaus při srovnání současné situace s opoziční smlouvou poznamenal, že "současná nekonečná beznaděj" na politické scéně by měla být varovným mementem. "Je potvrzením mimořádného pozitiva tehdejšího řešení, které vyvedlo zemi z nepříjemné politické situace, v níž se nacházela po patovém výsledku voleb," sdělil ČTK. Dnešní politici se podle něj nedokázali, a někteří ani nesnažili, na žádném racionálním řešení dohodnout.
Kopeček vidí příčiny vzniku opoziční smlouvy v rozštěpení pravice na konci roku 1997, v osobních animozitách mezi některými politiky, především mezi Zemanem a šéfem Unie svobody Janem Rumlem, a ve výsledku voleb, kdy překvapivě hlavní pravicovou silou zůstala ODS. Podotkl, že svou roli hrála i snaha upozadit prezidenta Havla.
Po podpisu podle něj následovaly čtyři roky relativní politické stability, a to hlavně ve srovnání s následujícím obdobím. Proti tomu staví neuskutečnění zamýšlené reformy politického systému a výsledky vlády Zemana. "Pokud bych byl liberální ekonom, tak bych řekl, že ta vláda dělala kroky, které byly z hlediska ekonomiky špatné," poznamenal. Poukázal také na otázku korupce a na příchod Zemanova lobbisty Miroslava Šloufa na úřad vlády. Některé aktivity Šloufa měly podle něj "rozměr zasahující do podsvětí".
