Stanovila datum své smrti na rok 2020. Rozmach asistovaných sebevražd pokračuje
Francouzka Jacqueline Jencquel svým rozhodnutím znovu otevírá téma eutanazie a asistovaných sebevražd, které jsou ve většině zemí trestným činem. V květnu obletěla svět emotivní slova australského vědce Davida Goodalla, který pronesl: „Nejsem šťastný, chci zemřít“. Příběh Jacqueline je odlišný už jen proto, že ve svých 74 letech se těší plnému zdraví. Stejně jako Goodall si však přeje, aby měl člověk možnost rozhodnout, kdy si přeje svůj život ukončit.
Tato žena se rozhodla zemřít o 30 let mladší než zmíněný Goodall. A ani nevypadá na svůj věk. Štíhlou blonďatou vitální ženu netrápí žádná vážná choroba. Přesto se rozhodla, že během přespříštího ledna ukončí svůj život v zemi, kde jsou tři čtvrtiny žadatelů o asistovanou sebevraždu ze zahraničí – ve Švýcarsku. „Otázkou je, jestli chci sledovat svůj vlastní úpadek. Nechci, chci zemřít ještě předtím. Při vědomí, s otevřenýma očima a usměvavá. Chci, abych byla schopná říct „sbohem“ svým blízkým a svým dětem,“ vysvětlila Jencquel své rozhodnutí.
Podle Jencquel navíc velmi starý člověk nemá sílu říct, co doopravdy chce, proto chtěla učinit své rozhodnutí zavčasu. O to, aby měli lidé možnost odejít ve své vlasti, když se proto rozhodnou, usiluje už deset let. Je dlouholetou členkou a viceprezidentkou Asociace pro právo důstojně zemřít.
S již zesnulý Goodallem ji spojuje také to, že na svou poslední cestu se vypraví, stejně jako on, do Švýcarska. To, že vědec nemohl zemřít doma v Austrálii, označil lékař z basilejské kliniky Eternal Spirit za krutost. Skoro se zdá, že Švýcarsko by se mohlo zanedlouho stát útočištěm mnoha lidí, kteří nechtějí poznat stáří. Tam jsou asistované sebevraždy legální už od roku 1899. Sám Goodall prohlásil, že doufá, že jeho příběh přiměje zákonodárce k tomu, aby umožnili dalším lidem pokojně odejít ve své vlasti. „Když člověk přesáhne padesátku nebo šedesátku, měl by se sám svobodně rozhodnout, jestli chce dál žít,“ pronesl.
„Říká se o mně, že trpím tím, že už nejsem krásná. Opravdu si myslíte, že jsem si toho v téměř 75 letech nevšimla? Je to absurdní. Chci, aby se změnila situace pro lidi, kteří trpí, a aby byli dekriminalizováni lékaři, kteří jim chtějí pomoci,“ obhajuje se Jencquel. Čtyřiasedmdesátiletá žena si prý také nepřeje, aby se její děti dívali na trpící matku, o kterou se budou muset starat. Namísto toho, si přeje, aby si ji pamatovaly jako svobodnou a rozhodnou ženu, která nemá strach.
