V Česku je vlastnictví auta velmi levné. Jak dlouho to vydrží a jak je to v zahraničí?
Oproti minulým dekádám máme k dispozici levnější auta, která si pořídíme za méně výplat, lacinější povinné ručení, díky hustší síti čerpaček a tudíž velké konkurenci se relativně dole drží i ceny benzinu a nafty. Po očku však ceny související s provozem vozidla řidiči stále sledují a při jejich jakémkoli pohybu vzhůru žehrají. Nevnímají ale, že dobrou pozici mají v oblasti různých poplatků za provoz auta i v mezinárodním srovnání. Na své motoristy jsou totiž v mnoha evropských státech daleko přísnější a tahají tam z nich mnohem více peněz.
Naše země se tak zdá být motoristickým rájem. A nejen co se týče dostupnosti a cen nových aut. Máme rovněž relativně jednoduchou registraci vozidla bez rozdílu kubatury, kromě toho už žádné další poplatky typu každoroční silniční daně jako třeba v Německu nebo Belgii neplatíme. Dole se drží ceny povinného ručení, i když pro příští rok už pojišťovny hlásí navýšení pojistných sazeb.
Ceny paliv na totemech čerpacích stanic byly v posledních týdnech kvůli zdražující ropě sice nejvýše za několik let, ale to je stejné pro všechny země Evropy. Za technickou prohlídku a měření emisí platíme také srovnatelně se sousedními zeměmi. Ani pokuty za rychlou jízdu u nás nepatří k likvidačním. Když to všechno porovnáme nejen s okolními státy, máme relativní pohodu.
Třeba takový Maďar s čistým platem o třetinu nižším než Čech má roční užívání dálnic více než dvakrát dražší než u nás. Řek či Portugalec s platem jen o několik stokorun nižším než našinec koupí ale Natural 95 dražší o 8,50 Kč na jednom litru. A Slovák, jehož průměrný plat je zhruba o 1500 korun nižší, má zase výrazně dražší registrační poplatky, hlavně na silnější auta. Ve srovnání s životem motoristy ve Skandinávii si můžeme lebedit o to hlasitěji.
