Peru omezí vstup do Machu Picchu, davy turistů památce škodí
Peruánské úřady omezí návštěvní hodiny v jedné z nejvyhledávanějších památek Jižní Ameriky – v někdejším inckém městě Machu Picchu. Důvodem je zachovat pro další generace tento komplex teras a chrámů co nejméně opotřebený masovými návštěvami turistů, denně ho totiž navštíví v průměru kolem 4 tisíc lidí. Loni jich do této památky UNESCO přišlo v sezoně dokonce rekordních 6 tisíc denně, uvedla peruánská tisková agentura Andina.
Od středy omezí místní úřady vstup do tří nejnavštěvovanějších částí Machu Picchu (Chrámu Slunce, Chrám Kondora a rituální místo Intihuatana) na tři hodiny denně. Dva týdny budou testovat vstup do těchto míst po tři hodiny v různých částech dne, aby zjistili, kterou dobu pak pro vstup do nich stanovit od června. „Je tam evidentní opotřebení schodů a pater a nejzranitelnější jsou tři místa (Intihuatana a chrámy Slunce a Kondora),“ vysvětlil místním médiím důvod nového opatření správce Machu Picchu José Bastante.
Město, nebo zemědělská testovací stanice
Machu Picchu leží asi 100 kilometrů od někdejšího hlavního města Incké říše Cuzka v nadmořské výšce asi 2400 metrů nad kaňonem řeky Urubamba. Město, vystavěné z přesně opracovaných kvádrů bez pojiva, shlížející z horského sedla na zelené vrcholky peruánských And, nechal postavit v polovině 15. století panovník Pachacútec Yupanqui.
Španělé, kteří Inckou říši dobyli v první polovině 16. století, Machu Picchu neobjevili. Našel ho až v roce 1911 Američan Hiram Bingham. Dodnes se experti neshodují v tom, kdy a proč bylo toto město svými obyvateli opuštěno. Podle některých teorií nešlo ani o klasické město, ale o jakousi zemědělskou testovací stanici Incké říše. Množství plodin, jež se tam dalo pěstovat, by totiž toto tehdy asi tisícové město neuživilo. Terasovitá políčka ale skýtala odlišná mikroklimata pro různé plodiny.
Incká říše byla začátkem 16. století se svými dvěma miliony kilometrů čtverečních největším státním útvarem předkolumbovské Ameriky, sahala od jihu dnešní Kolumbie přes Ekvádor, Peru a Bolívii až do střední části Chile a na sever Argentiny. Obývalo ji odhadem až 15 milionů lidí různého etnického původu, jež si dynastie Inků během své vlády od začátku 13. století podrobila (Inka byl královský titul).
Incká říše byla také nejlépe centralizovaným státem předkolumbovské Ameriky, ač nepoužívala písmo. Měla dokonalý systém silnic, a přitom Inkové neznali kolo ani koně. Jejich stavby dodnes udivují důmyslností, jako první na světě pěstovali Inkové brambory (asi tisíc druhů), znali měď a vyráběli bronz, ale neměli peníze, ani neprovozovali obchod.
