Proč se (ne)účastníte demonstrací spolku Milion chvilek pro demokracii?
Jsou největší demonstrace od listopadu 1989 autentickým vyjádřením nespokojeností s politikou Andreje Babiše, nebo jde o hnutí, které chce zvrátit výsledky svobodných voleb? Reflexu odpověděly osobnosti z „obou stran tábora“.
Jsem na demonstraci, i když tam právě nejsem. Souzním totiž s těmi, kdož usilují o zachování demokracie a právního státu. Jako právník mám tu výhodu, že svůj názor mohu demonstrovat, což vnímám jako občanskou povinnost, i mimo náměstí. Píšu, komentuji, vysvětluji a snažím se pomáhat těm, jejichž práva jsou pošlapávána. Jsem teď v závalu této práce. Nenechal jsem si však ujít demonstraci proti soudruhu Ondráčkovi. Sedmnáctého listopadu 1989 stál na opačné straně pomyslné barikády a těžko snáším, jak rychle by se na to zapomnělo.
Stanislav Balík - advokát, emeritní ústavní soudce
Chodím, poněvadž nutkavě potřebuji veřejně vyjádřit svůj kategorický nesouhlas se způsoby a politikou Andreje Babiše.
Dan Bárta - zpěvák
Chodím, protože nemůžu přihlížet, jak se vyprazdňuje pojem politiky a občanské společnosti a jak stát zároveň ovládá bezskrupulózní psychopat se svými nohsledy. Navíc estébák, tedy člověk, který svůj prospěch okamžitě vymění za neštěstí druhých, v tom se nemění. Myslím na Orwellovu knihu 1984, kde je psáno: Pravda je lež. Až dnes tomu vlastně rozumím. Dřív bylo všem jasné, že komunisti lžou, zatímco dnes si 20 procent spoluobčanů myslí, že premiér o ně má starost, protože na to má „grafy“.
Demonstrace zřetelně dokazují, že část společnosti se v pudu sebezáchovy chápe svého starého, leč legitimního práva, práva na odpor. Dřív jsme měli jen právo jedno: souhlasit. V lednu 1989, na tzv. Palachově týdnu, byla situace nesrovnatelně beznadějnější, a přesto demonstrace měly smysl. Politika je totiž příliš vážná věc na to, abychom ji nechali jen politikům.
Vladimír „Lábus“ Drápal - kurátor a vydavatel
Na demonstrace chodím, protože už bych rád žil v zemi s prezidentem a předsedou vlády, za něž bych se nestyděl, kteří si zemi a ústavu neprivatizují pro sebe, kde právo a spravedlnost platí stejně pro všechny. V zemi, kde se nezpochybňuje, ale upevňuje svazek s EU v dobrém i zlém, včetně rychlého přijetí eura bez dalších spekulací. Jen v tom cítím záruku udržení naši svobody a demokracie.
Fero Fenič - režisér a producent
Slovně vzývaná liberální demokracie jako příprava státního převratu typu Majdan? Tohle jsou ti moderní náckové, nikoli národovci! Vznikli Chvilku po prohraných volbách 2017 a už řvou v ulicích. Klasická bolševická organizace: základní školy (pionýry) má na starost Člověk v tísni. Středoškolské svazáky zase sponzoři záškolačky Grety. Údernou pěst bruselské třídy vede do ulic Milion chvilek pro demokracii (MCHPD). Cestou z demošky zmlátí v metru radního Jakla. V čele jsou evangeličtí studenti inženýra ztracených duší Tomáše Halíka aneb pravda a láska kladivem! To už tady bylo. I demokracie bez voleb tady už byla. Lidová. Děkuji, nechci. Je na čase se ozbrojit.
Petr Hájek - šéfredaktor měsíčníku MY
Chodím, bych byl slyšet, aby bylo jasné, CO říkám, neb ne vždy to moji zástupci ve sněmovně tak jasně artikulují.
Radkin Honzák - psychiatr
Účastním se jich, pokud jdu zrovna kolem. Jsem ráda, že lidé dávají veřejně najevo svůj postoj, i když to zatím funguje jen jako upouštění páry nespokojených občanů, protože reakce nepřicházejí a výsledky voleb opět dokázaly, že společnost je rozpolcená. Odmítám politikům věnovat příliš svého času a energie, ale pokud stihneme v úterý (4. června; pozn. red.) včas pokřtít společnou knihu povídek Divočina, nejspíš se ukážeme i na Václaváku.
Pavla Horáková - spisovatelka
Chodím, Protože se mi nelíbí autoritářská pokušení dvojice premiér–prezident. A protože tam potkávám sympatické lidi.
Jan Hřebejk - režisér
Nechodím. Přesvědčovat se v kroužku přesvědčených je beze smyslu. Primárními adresáty Milionu chvilek pro demokracii by měli být Babišovi voliči. To by ale hnutí Milion chvilek nesmělo sloužit jako antibabišovská mobilizační platforma, ale skutečně „spojovat lidi, kterým na demokracii záleží“, jak píše na svém webu. Nebo se tím heslem chce říct, že Babišovu voliči na demokracii automaticky nezáleží? Porazit Babiše lze jedině přetáhnutím jeho voličů na svou stranu. A to, ať si o voliči Babiše myslí kdo chce co chce, nejde osočováním, výhrůžkami ani silou. Pokud tedy nechceme rezignovat na onu zmiňovanou demokracii.
Petra Hůlová - spisovatelka
Nechodím, protože chvilky demokracie přišly za mnou.
Ladislav Jakl - Institut Václava Klause
Demonstracím proti vládě Andreje Babiše se podrobně věnujeme v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 6. června.
