Bude to nový hit pro zážitkovou dovolenou, říká Čech, který strávil týden pod vodou
Je lektorem potápění na Fakultě sportu a tělesné výchovy Univerzity Karlovy a čerstvě také držitelem českého rekordu v délce pobytu pod vodní hladinou. S kolegou strávil týden v devítimetrové hloubce zatopeného lomu v kesonu, což je miniponorka v podobě zvonu beze dna, ve které se dá žít v zimě a ve tmě jen díky vzduchově bublině. „Nejsme první. Už v sedmdesátých letech minulého století strávil tři dny pod vodou ve vlastnoručně vyrobeném kesonu Pavel Gross s projektem Xenia. Mimochodem coby suchozemské krysy jsme byli teprve třetím národem na světě, kdo něco takového podnikl,“ vypráví David Vondrášek. A dodává, že v životě pod vodou vidí velký potenciál. „Bude to nový hit pro zážitkovou dovolenou, dejte na mně,“ směje se potápeč.
Devět metrů pod vodou se dá spokojeně žít, říká muž, který tu strávil týden v otevřeném kesonu. Což je něco podobného, jako když otočíte skleničku dnem vzhůru a ponoříte ji do vany plné vody. Zůstane v ní vzduchová bublina a člověk díky ní může pod vodou žít libovolně dlouho. Jak totiž ukázaly testy, které experimentátoři sami na sobě prováděli, na životní funkce pobyt v hloubce devíti metrů nemá vůbec žádný vliv.
„Kecám. Jeden ano. Ukázalo se, že se nám trochu ztratila chuť potravin. Vařit se ve zvonu nedalo kvůli elektřině a riziku zkratu, takže jsme fungovali díky sponzorským jídlům, jež stačí zalít horkou vodou a ony se samy udělají. Jenže jsme zjistili, že najednou potřebujeme mnohem výraznější a intenzivnější chutě, než když jsme na pevnině. Takže třeba kolega, který normálně vůbec nejí salámy, natož mastné, toužil po štangli uheráku a jedl masné salámy celou dobu po kilech,“ říká David Vondrášek.
Z kesonu bolí záda a na teplomilce není stavěný
Nejhorší pro něj za celou dobu bylo, že se ve zvonu nedá pořádně postavit, takže dříve či později člověka začnou bolet záda. „To bylo zlé,“ vzdychne. Když se k tomu připočítá teplota vody – deset stupňů, a vzduchu v kesonu – sedmnáct stupňů, tak obléknout se do potápěčského obleku a jít se proplavat kolem zvonu, aby se člověk alespoň trochu narovnal, bylo o dost velkém přemlouvání sama sebe. „A pro mě nejhorší zážitek z pobytu,“ podotýká potápěč.
