Přídavky na děti beze změn, nadále zvýhodňují pracující. Ústavní soud odmítl námitky senátorů
Výše přídavku na dítě se nadále bude odvíjet nejen od jeho věku, ale také od typu příjmů rodičů. Ústavní soud (ÚS) ponechal v platnosti ustanovení s vyšší sazbou pro rodiny, v nichž aspoň jeden rodič pracuje anebo pobírá dávky podmíněné předchozí prací. Rodina tak může dostat na každé nezaopatřené dítě o 300 korun měsíčně navíc. Podle dnešního nálezu zákon neodporuje ústavnímu pořádku, není diskriminační a obstál v testu rozumnosti. Vhodnost a efektivitu zvolené právní úpravy už soud podle zpravodaje Tomáše Lichovníka řešit nemohl. Pět ze 14 ústavních soudců s výrokem většiny pléna nesouhlasilo. Odlišné stanovisko zaujal například předseda soudu Pavel Rychetský.
Návrh na zrušení části zákona o státní sociální podpoře podala skupina senátorů, podle kterých právní úprava účinná od ledna 2018 porušuje princip rovnosti. Kdyby soud jejich návrhu vyhověl, zůstala by jen jedna úroveň - ta zvýšená, případně by politici museli přijít s úplně novou právní úpravou.
Nárok na přídavek v základní výši má každé nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřesahuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,7. Na vyšší sazbu mají nárok rodiny, v nichž aspoň jeden rodič pracuje, anebo má konkrétní typy příjmů, například dávky nemocenského či důchodového pojištění, případně podporu v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci.
Podle senátorů je zákon iracionální, nemá kompenzační ani motivační účinek, nejchudší rodiny na zvýšenou sazbu nedosáhnou. Dítě je vystaveno odlišnému právnímu a ekonomickému zacházení pouze na základě příslušnosti k rodině, která se hodnotí podle druhu příjmu jejích členů, argumentovali senátoři.
Podle ústavních soudců právní úprava jistý motivační charakter má. Je v nejlepším zájmu dítěte žít v takové rodině, jejíž členové se vlastním úsilím snaží vytvořit dítěti příznivější podmínky. „Nepochybně je pro dítě dobrým vzorem, pokud alespoň někdo z rodiny získává prostředky k životu prací,“ stojí v nálezu.
Podle nálezu zákon neodporuje ústavnímu pořádku. „Bylo to míněno jako motivační, ÚS tam motivační rozměr spatřuje, na rozdíl od diskriminace, kterou jsme nezaznamenali, rozhodně ne diskriminaci z nějakých zapovězených důvodů,“ řekl novinářům soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Vhodnost a efektivitu právní úpravy už soud podle Lichovníka řešit nemohl.
Pětice ústavních soudců se proti dnešnímu nálezu postavila, a to z různých důvodů. „Většina ve svém zamítavém rozhodnutí posvětila ten závěr, že děti či mladiství mají pykat za rodiče, kteří jednají v rozporu s jejich nejlepším zájmem a do budoucna je negativně ovlivňují,“ uvedli ve společném stanovisku Rychetský, Kateřina Šimáčková a Ludvík David.
Podle Vojtěcha Šimíčka, nelze současně vycházet z předpokladu, že jde o sociální dávku dítěte, a přitom odlišovat její výši podle druhu příjmů blízkých osob. Je to okolnost, kterou nemůže dítě nijak ovlivnit. Soudce David Uhlíř zmínil to, že pracovní povinnost byla de facto zrušena v roce 1990 spolu s trestným činem příživnictví. Zároveň poukázal na problematičnost systému sociální podpory závislé na pracovním úsilí příjemce. Aby byl systém účinný, nemůže spočívat v osamoceném zákonném ustanovení, ale musí být součástí dobře připravené strategie sahající od podpory vzdělání či rekvalifikací až po sociální bydlení.
„Sociální propast, v které žije přes obecnou prosperitu zřejmě několik set tisíc občanů Česka, vyžaduje ke svému vyrovnání podstatně víc soustředěného úsilí, než je uzákonění rozdílné výměry příspěvku na dítě,“ napsal Uhlíř.
Základní výše přídavku činí 500 korun za dítě do šesti let, 610 pro děti od šesti do 15 let a 700 pro věkové rozpětí od 15 do 26 let. Zvýšená výměra činí 800 korun na dítě do šesti let, 910 korun do 15 let a 1000 korun do 26 let.
