Toto zjištění mě dost překvapilo (nepříjemně samozřejmě), protože jsem se domnívala, že poslední dobou je trend spíše opačný - lidé se víc zajímají o zdraví a objevují čerstvé, průmyslově nezpracované lokální potraviny, "biověci", výrobky bez chemie, produkty ekologického zemědělství apod., zkrátka že jeví čím dál větší zájem o zdravé stravování. A ona je skutečnost úplně jiná... To je podle mě smutný trend, když si uvědomím, kolik miliard teče ročně naším slavným zdravotnictvím, kolik miliard utrácejí Češi v lékárnách a jak chmurná je řeč statistik o výskytu nejrůznějších zhoubných chorob, na jejichž rozvoji se nemalou měrou podílí i nezdravý životní styl, tedy mj. i nevyhovující strava, přejídání, nekvalitní potraviny podřadné kvality. Chtělo by to intenzivnější osvětu na tomto poli. Lékaři dnes vydávají za prevenci zhoubných onemocnění to, když posílají lidi na všemožná vyšetření (aby se eventuelní rakovina včas odhalila, což je samozřejmě taky cenné, ale není to prevence, pouze včasný záchyt), ale kolik lékařů pacientům vysvětluje, jak pečovat o svoje zdraví? Tělo je chrám, jak říkají jogíni - a ne popelnice, dodávám já. Omezme kvantitu, kupujme toho méně, ale v dobré kvalitě, a bude nám lépe. Jsem pro to, aby lidé u lékaře museli častěji a hlouběji sahat do peněženky. Pak si snad konečně uvědomí, jak je léčba drahá, a snad se začnou více zajímat o to, jak pečovat o svoje zdraví. Kdo v jídle omezí kvantitu, začne preferovat kvalitu a "najednou" se začne zbavovat nadbytečných kil a ještě ho opustí řada chronických neduhů, ten pochopí, o čem mluvím. Jsi to, co jíš, říká se. A co asi tak může být člověk, který si do žaludku cpe to, co by mělo přijít do popelnice?

Mel jsem tu moznost si precist clanek v Reflexu na tema prosle potraviny a jsem zdesen zaujatosti autora. Pokud nekdo nema v oblibe si kupovat potraviny, kterym konci zaruka, ci potraviny po konci minimalni trvanlivosti, tak prosim, je to jeho volba. Ale pokud autor nema paru o cem pise a navic je zaujaty, to je trosku problem. V clanku jsem se mimo jine docetl, ze Cesi jsou v tomto specificky narod, ze to nikde jinde v EU neni. V kazdem malem meste v UK jsou obchody se slevnenym zbozim Poundland, kde krom jineho prodavaji takovy sortiment zbozi, vcetne potravin. Navic v UK jsou specializovane Eshopy s temito potravinama. UK ale neni vyjimkou. Jenomze to by si autor clanku musel nejake informace nejdrive pozjistovat a hlavne nebyt zaujaty.
Autor ma asi za to, ze 24 hodinou dne, kdy danemu zbozi konci zaruka, je zbozi prolezle cervy a automaticky plesnive. Coz je samozrejme hloupost.
Proc bych si tez nekoupil jogurt za 3 kc, kdyz ma posledni 4 dny zaruku, kdyz za ten stejny v nejakem jinem retezci dam korun 14 a zaruka je tam treba o tyden delsi? Logicky si koupim ten levnejsi. Prijde mi to logicke, stejne tak i tomu zastupu lidi, kteri nakupuji v podobnych slevnenkach. Ale autor je jineho nazoru.
V clanku je spousta lzi a nicim nepodlozenym trvrzeni. Priznam se, ze nyni jiz clankum v Reflexu verit nebudu nic.

Je to pořád dokola a už je to klišé (i proto, že je to pořád víceméně tak): Češi chtějí kvantitu, ne kvalitu. Ale ne všichni. Chtělo by to ale trochu širší vhled do problému. Viděla jsem skvělý film Agnes Vardové Všichni možní sběrači a já. Lidé, které zachytila, jedí například zbytky zeleniny na tržištích. A žijí a jsou pozoruhodní. Taky dokument o paní odkudsi z Portugalska, která denně obchází obchody, kde jí na konci dne dají zdarma zboží ten den prošlé a ona je zpracuje (v tom filmu upekla kefírovou buchtu) nebo přímo roznáší sociálně slabým. Naopak jsem byla konfrontována na návštěvě v holandské domácnosti se situací, kdy pán domu dvě hodiny kuchtil jakési asijské nudle k obědu, byla jich plná mísa, snědli jsme spolu s rodinkou tak půlku a zytek letěl do koše. Když jsem vykulila oči a otázala se, proč to nedojí k večeři, bylo mi řečeno, že je v tom kuře a mohlo by se to zkazit. Druhý den objednali pizzu, každému jakou kdo chce, děti snědly (každé z té své) tak tři úkrojky a hádejte kde skončil zbytek? A takhle je to tam každý den a myslím, že mje rodinka nebyla výjimečná... Poblíž mého bydliště je prodejna Penny a pak jedna z těch s prošlým zbožím, jinak v dochůzí vzdálenosti nic. A sedat do auta, abych si koupila místo jahodového Florianu co já vím Zottarellu, kterou tu nemají? Ani mě nehne. Do obchodu s prošlým zbožím občas zajdu a koupím si čokoládu, která prošla minulý týden. Chutná a vypadá bezvadně a nikde jinde ji nemají. Opravdu si myslíte, že výrobek, který vydrží v normálním stavu měsíce, se týden po expiraci začne hemžit červy? Z vlastní zkušenosti myslím, že výrobci v datu expirace mají určitou rezervu, jde o "minimální trvanlivost". Když mi doma v lednici projde jogurt pár o dní, otevřu, zjistím konzistenci, chuť - normální, jím. Nevím, o co jde. Lidé, kteří si prošlé potraviny kupují, tak činí na vlastní riziko. A představa každodenní likvidace stovek kelímků jogurtů v Tescu nebo kde... no tak kde je pak nějaká pokora?

klasicka nicim nepodlozena dojmologie

pani redaktorka by se mela spis venovat psani o vecech jako moda, celebrity...

tam se nepozna, ze vi o tematu lidove kulovy

Prošlé potraviny nekupuji a co se týká kvality potravin, tak i kvalita jde prudce dolů. S tím ruku v ruce i šíře sortimentu. Přestala jsem nakupovat v diskontech a Albertovi, Tesco není o nic lepší. Naštěstí se zatím drží Billa, která už také sem tam má "výpadky" v kvalitě ovoce a zeleniny. Bohužel se mi ale často nedaří na etiketě vůbec zjistit, kde byl výrobek vyroben (naposledy včera u zrnkové kávy Carte Noire, kde jsem našla pouze distributora). Výhodou je, když se daný výrobek dodává na Slovensko nebo do Ruska, v popisku pro tyto země většinou zemi původu najdu. Už jsme s manželem začali uvažovat o tom, že budeme jezdit nakupovat potraviny do Německa, protože tam si i privátní značky drží svou kvalitu (že by byly vyrobeny v Německu a ne v Polsku ?). Je jen otázka, kam spěje naše národní hospodářství, když u nás vydělané peníze poputují do zahraničí?
Chtěla bych nakupovat kvalitní české potraviny (již nyní se o to snažím, ale bohužel nemám moc velký úspěch), ale to by většina obchodů nesměla být ve vlastnictví zahraničních firem, které nemají žádný zájem nechat vydělat české výrobce. Neexistuje nějaké sdružení českých firem, které by vybudovalo obchody s pouze českými potravinami (na zkoušku jen ve větších městech, kde je kupní síla vyšší)?
Omlouvám se, že asi nepíši úplně k tématu, ale připadá mi, že i kvalita potravin a určení země původu je u nás velký problém.