Heydrich byl krvelačný fanatik, kterého se báli i samotní Němci. Zvláště ti v jemu podřízeném aparátu. Jejichž jakékoliv selhání nemilosrdně trestal - v lepším případě odesláním do bojové linie.

A tak se jeho smrt slavila víc v německém aparátu, než mezi pražskými odbojáři. Ti moc dobře tušili co přijde. To v exilovém Londýně se slavilo až se okna třásly. Aby ne, příliv britských financí na jejich pohodlné jako vládnutí byl dál zajištěn.

I když až zas taková sláva to asi nebyla. Když si Beneš své korýtko jistil i u Stalina, s kterým podepsal v podstatě otrockou smlouvu, co z ČSR ruskou gubernii dělala. No a podle toho to tu na konci války i po ní dopadlo.