Je to dobrá zpráva pro Rusy a horší pro NATO. Erdoganovo Turecko bude vždy balancovat na poli možného a bude se chovat jako chytrá horákyně. Tedy v něčem bude s NATO a západem ale někdy zase s Ruskem a Čínou a hlavně půjde o další posílení muslimské víry. V rusko-ukrajinské válce ale může Turecko sehrát roli prostředníka mezi oběma zeměmi eventuelně i mezi Ruskem a NATO. Tedy jinými slovy na dalších pár let nic nového pod sluncem na tureckém nebi.

Erdogan ve své dnešní politické orientaci a mocenské pozici je produktem západních levicových pošuků, s jejich lidskoprávním fanatismem a neomarx-progres ideologií, tedy s multikulti, gender, LGBT+, či eko-klima třeštěním.

Protože k volebnímu vítězství, kromě masivního uplácení voličů ze státního Erdogan využil hlavně halasného varování, že nebude-li prezidentem on, Turecko zachvátí stejný rozklad společnosti, tedy rodiny, národa, náboženství a mocenský vliv všemožných obskurních menšin, hlavně těch sexuálních, jako tomu na Západě je.

To nemluvě už o počátcích návratu Turecka k politickému islámu, od 80. let min. st. způsobeném západními socialisty, kteří za jekotu o ohrožení turecké demokracie všemožně sankcionalizovali vlády vzniklé po tamních vojenských převratech. Které však právě v zájmu zachování demokracie (byť omezené prosazené Kemal Atatürkem) od moci odstavovaly islámem prolezlé vlády.

Nebýt západních socialistických pošuků, nebyl by ani Erdogan. Což se dá říct i o většině islámských diktátorů.