Možné problémy vzdělání na svobodných školách jsou známé a poměrně přehledně je shrnuje tento odkaz: http­s://cs­.wiki­pedi­a.or­g/wi­ki/Prag­matic­k%C3%A­1_pe­dago­gika#­Nev%C3­%BDho­dy_prag­matic­k%C3%A­9_pe­dago­giky
U nás je to ještě umocněno způsobem, jakým probíhá přijímací řízení na vyšší stupně vzdělání, zejm. pak jednotná přijímací zkouška na střední školy. Nejde ani tak o to, že by děti ze svobodných škol měly znalostí nedostatek, jako jim nejspíš budou chybět ty, které se zkouší. Ve skutečnosti se ale ukazuje, že tento problém má i většina dětí z klasických škol, pokud nenavštěvuje speciální přípravné kurzy. Kromě znalostí jde i o dovednost zvládnout tento test, která se na školách během standardního vyučování neučí. Bez této dovednosti mohou mít děti až tak kolem 20% bodů z testu méně, což může mít rozhodující vliv na jejich přijetí.
Tyto znalosti však často mají povahu, že je po opuštění školního prostředí lze využít jen zřídkakdy. Navíc, způsob jejich nabytí, který kritizoval už Jaroslav Žák ústy Jindřicha Benetky v 30. letech 20. století, často nedává prostor či dokonce potlačuje jiné dovednosti, které by mohly být mnohem užitečnější (např. kompetence a chuť k celoživotnímu učení).
I Strategie 2030+ hovoří o tom, že se řada dnešních dětí připravuje na výkon povolání, která dnes ani neexistují. Z konkrétních opatření však není zřejmé, čím by se příprava na tuto situaci měla podpořit. Případným změnám pak brání i konzervativní část veřejnosti (i učitelů), vycházející z filozofie herbartismu, jehož nedostatky jsou zrcadlovými kopiemi nedostatků pragmatického školství - děti považuje za tupá polena ("Nedbalý, líný, neprospívá"), se kterými si učitel-polobůh může dělat, co chce. Osobně se domnívám, že tento směr se rozvinul a přežívá dodnes, protože vychovává ke konformismu, což vyhovovalo mocenským režimům 19. a 20. století. Dnes už se však jedná o anachronismus, který je však bohužel stále hluboce zakořeněn ve školském systému.

Diskutabilní. Valná většina rodičů se neorientuje, ani nemůže, nemá na to potřebné vzdělání ani podklady. Totéž jako u doktora, který vám v nejlepším případě laskavě a obšírně vylíčí vás problém, ale jednak z toho nejste moudrý a pak toho většinu zapomenete, než vyjdete z ordinace, protože to není váš obor. A pak máte informovaně rozhodnout. Tak jdete ještě k dalšímu specialistovi, nebo, pokud tomu "vašemu" věříte, se spolehnete i bez výkladů. U dětí ta první možnost není tak snadná.