A hlavní motiv, zpovykaný fanatický komunista provokuje, potom ho vyhodili ze školy a na vojnu šel do dolu. Těžko to brát jako kdoví jaký trest, v mojí generaci kluci podepisovali šachtu dobrovolně, aby nešli na vojnu. Měli holky, od kterých se jim nechtělo, vydělávali peníze. A můj děda pracoval v dole 40 let od 15 do 55 let. V Ostravě. Život, jakýpak trest.

Jiná zápletka. Tatíček komunista chtěl syna za Krále v Jízdě králů. Kluk chtěl na závody motorek. Tak s asistencí mámy nastrojili někoho jiného. Potom se tatík dověděl od cizího, že to není jeho syn, ten že kouká na motorky. To je jak z Pelíšků a jak ze současnosti. Akorát že fotra trefil šlak, ve 40. No stávalo se. Chlast, obezita, sozdruzi nežili zrovna zdravě. Až na ten smutný konec sranda. Role pro Donutila jako ušitá, úplně ho vidím, jak to hraje.

Přečetla jsem Žert, no nevím. Pomstít se někomu tím, že mu osouloží neatraktivní manželku, s kterou dotyčný už nežije a má mladou, to je vtip jako podle Hartla. Ta se zamiluje, i když ji zmlátil, a hned páchá sebevraždu práškama od kolegy, jenže jsou to projímadla a ona skončí na záchodě. Zápletka jako od Hartla, jenže ten píše oddechovku a ne žádnou megalitetaturu. Kundera to neměl v hlavě úplně v pořádku. Ale jazyk květnatý, to jo. Filozofické úvahy nad vtipnými zápletkami. Mezi Kunderou a Hartlem je 50 let, a co byla tragédie je dneska komedie.