Historie
Přihlásit pro přidání komentáře
Stanislav Kudrle
0
Zdravím pane Holubče a děkuji za rozšiřující pohled. Nicméně jedno z hlavních jmen Vám v něm chybí. Jméno Davida Bohma, kterého Einstein nazýval svým spirituálním synem, a kterého Oppenheimer zahnal ze svého týmu do Jižní Ameriky, protože nedokázal čelit a vyvrátit jeho převratné myšlenky na poli kvantové fyziky. Bohm je mnohem zajímavější figura, než Oppenheimer. Doporučuji na you tube shlédnout dokument o něm s názvem "The infinite potential". Bohma neuvádí ani Nolan.
LUF3
Faynman v Los Alamos ještě bonga neměl ale i tak bubnoval. Z jeho vyprávění:
.... ale objevil jsem tam nějaké bubny. Patřily do sbírky
chlapecké školy, která tam původně byla: Los Alamos bylo uprostřed
Nového Mexika, kde je spousta indiánských vesnic. Takže
jsem se bavil - občas sám, občas s jedním kolegou - tím, že jsem
bubnoval a prostě dělal rámus. Žádný určitý rytmus jsem neznal,
ale indiánské rytmy jsou celkem jednoduché, bubny byly dobré
a já se bavil.
Občas jsem odnášel bubny kousek dál do lesa, abych nikoho
nerušil, a tam jsem bubnoval paličkou a zpíval. Vzpomínám si, že
jednou v noci jsem chodil kolem stromu pozoroval měsíc a bubnoval,
abych vypadal jako indián.
Jednoho dne ke mně přišel jeden kolega a řekl: „Nebyl jsi kolem
Dne díkůvzdání venku bubnovat v lese, že ne?"
„Ano, byl," řekl jsem.
„A jeje! Tak měla žena pravdu!" Pak mi vyprávěl následující
historku. Jednou v noci zaslechl vzdálené bubnování. Šel o patro
výš, za kolegou, který bydlel v montovaném domku s ním, a i on
to slyšel. Podotýkám, že oba mládenci byli z východu, nevěděli
nic o indiánech a byli hrozně zvědaví. Indiáni zřejmé měli nějakou
slavnost nebo něco podobně vzrušujícího, a tak se oba muži
rozhodli jít ven a podívat se, co to je.
Jak přicházeli blíž, bubnování bylo hlasitější a začali být nervózní.
Uvědomili si, že indiáni pravděpodobně rozestavili zvědy,
kteří dávají pozor, aby obřad nikdo nerušil. Takže si lehli na
břicho a plazili se podél pěšiny, až zjistili, že ty zvuky vznikají
zřejmě hned za kopcem. Doplazili se nahoru a ke svému úžasu
zjistili, že celý obřad provádí jediný indián. Zcela sám tancoval
kolem stromu, bušil paličkou do bubnu a prozpěvoval. Oba muži
se pomalu odplazili, protože ho nechtěli vyrušit: pravděpodobně
prováděl nějaká zaříkávání.
Pověděli svým manželkám, co viděli, a manželky řekly: „Ale to
byl určitě Feynman - rád bubnuje."
„Nenechte se vysmát," řekli muži. „Ani Feynman není takový cvok!"
.... ale objevil jsem tam nějaké bubny. Patřily do sbírky
chlapecké školy, která tam původně byla: Los Alamos bylo uprostřed
Nového Mexika, kde je spousta indiánských vesnic. Takže
jsem se bavil - občas sám, občas s jedním kolegou - tím, že jsem
bubnoval a prostě dělal rámus. Žádný určitý rytmus jsem neznal,
ale indiánské rytmy jsou celkem jednoduché, bubny byly dobré
a já se bavil.
Občas jsem odnášel bubny kousek dál do lesa, abych nikoho
nerušil, a tam jsem bubnoval paličkou a zpíval. Vzpomínám si, že
jednou v noci jsem chodil kolem stromu pozoroval měsíc a bubnoval,
abych vypadal jako indián.
Jednoho dne ke mně přišel jeden kolega a řekl: „Nebyl jsi kolem
Dne díkůvzdání venku bubnovat v lese, že ne?"
„Ano, byl," řekl jsem.
„A jeje! Tak měla žena pravdu!" Pak mi vyprávěl následující
historku. Jednou v noci zaslechl vzdálené bubnování. Šel o patro
výš, za kolegou, který bydlel v montovaném domku s ním, a i on
to slyšel. Podotýkám, že oba mládenci byli z východu, nevěděli
nic o indiánech a byli hrozně zvědaví. Indiáni zřejmé měli nějakou
slavnost nebo něco podobně vzrušujícího, a tak se oba muži
rozhodli jít ven a podívat se, co to je.
Jak přicházeli blíž, bubnování bylo hlasitější a začali být nervózní.
Uvědomili si, že indiáni pravděpodobně rozestavili zvědy,
kteří dávají pozor, aby obřad nikdo nerušil. Takže si lehli na
břicho a plazili se podél pěšiny, až zjistili, že ty zvuky vznikají
zřejmě hned za kopcem. Doplazili se nahoru a ke svému úžasu
zjistili, že celý obřad provádí jediný indián. Zcela sám tancoval
kolem stromu, bušil paličkou do bubnu a prozpěvoval. Oba muži
se pomalu odplazili, protože ho nechtěli vyrušit: pravděpodobně
prováděl nějaká zaříkávání.
Pověděli svým manželkám, co viděli, a manželky řekly: „Ale to
byl určitě Feynman - rád bubnuje."
„Nenechte se vysmát," řekli muži. „Ani Feynman není takový cvok!"