Rád bych se očistil mj. od psaní vulgarismů. Ve své reakci na ukázku knihy Radky Třeštíkové jsem několikrát použil pouze termín pro kopulaci, který byl v této ukázce uveden. Byla to emocionální reakce na text, který mi v kontextu mých vlastních osobních traumat neudělal dobře. Nechci nikoho napadat, obviňovat, urážet ani soudit. Je to jedna z mnoha mých chyb, že prostřednictvích veřejného komentáře ventiluji nějakou obvykle negativní emoci. Nejsem, respektive, nechci být nějakým prudérním moralistou. Nechci se veřejně odhalovat a sdílet své interní pocity s lidmi, které neznám. A už vůbec nechci prostřednictvím projekce a zevšeobecňování nějak urážet lidi, kteří s tím, co se mi stalo, nemají nic společného. Napsané nelze vzít zpátky, jsem si toho vědom. Nicméně chybami se učím a věřím tomu, že to dokážu překonat a definitivně se přestanu tímto způsobem periodicky ztrapňovat, retraumatizovat, sypat si popel na hlavu atd. apod.. Jsem optimista.

„Řekne leckterý z vás: „Proč zmijím přidáváš jedu, pročpak vlčici dravé ovčinec vydáváš v plen?“
Do hříchů nečetných žen se varujte namáčet všechny! Hodnoťte podle zásluh každou z těch dívek a žen. Jestli má Agamemnón, čím Klytaiméstru by vinil, může-li Meneláos obvinit Helenu svou, může-li Erifyle klást za zločin Amfiaráos, s živými koňmi že přišel do říše mrtvých jsa živ, je tu přec Pénelopé, jež zůstala manželu věrná, deset ač bojoval let, deset let bloudil sem tam. Přihlédni k Láodameji: ta věrně prý následovala manžela svého, a tak předčasně zemřela s ním. Alkéstis vykoupila smrt Adméta, manžela svého – k pohřební hranici nesli namísto manžela choť.“ Publius Ovidius Naso, O lásce a milování.