Zase s křížkem po funuse.
Jednoho večera, snad druhého ledna jsem se po týdenní akci snažil uhasit kocovinu v hospodě ve Rtyni v Podkrkonoší. A usoudil jsem, že jít domů, nanosit uhlí, udělat třísky a zatopit v kamnech a pod kotlem v koupelně se mi nechce. Takže jsem se sebral, odešel na zastávku a odjel na pár týdnů do jižních Čech. A někdy v polovině února jsem po pár zajímavých zážitcích seděl s báglem a kytarou ve vlaku z Budějovic do Prahy. A v kupé mladý Američan.
Slovo dalo slovo, já mu zahrál, seznámil jsem toho kluka s několika dúlezitymi českými idiomy, vypili jsme placku kořalky a sežrali, co jsme měli u sebe. Navzájem jsme se obdarovali, já mu propiskou napsal věnování na filc od čutory, on vytáhl ze svého baťohu kazetu Jimmy Buffeta, kam tou samou propiskou napsal také pár slov.
A uběhla léta. Ty pražské podniky jsem nenavštěvoval. Byly daleko od Krkonoš. A pak jednoho dne mi kamarád, ke kterému jsem chodil občas na kebab, na pivo, kořalku na kus řeči vedené směsicí jazyků, ve kterých ani jeden z nás nebyl doma, dohodil klienta. Já v té době byl rád za každou zakázku pro své dodávky, ten Američan zase potřeboval někoho, kdo s ním bude mimo běžnou pracovní dobu objíždět blešáky, burzy a ruzné jiné akce.
Časem jsme se sblížili. A asi po třech letech ten kluk, o kterém už jsem věděl, že podle jeho knihy vznikl film (Tajemství hřbitova, nebo také tajemství záhrobí) a že byl i novinářem a filosofem, ale pro mne sběratelem a obchodníkem se zaměřením na starožitnosti a kuriozity, se probíral u čaje mou sbírkou hudby a vykulil oči ještě více, nežli z něj lezly normálně. John Bruce Shoemaker byl tehdy v tom vlaku ten kluk, se kterým jsem se potkal.
Takže náhle jsem byl v kontaktu s celou tou partou. A pamatuji i bar a galerií NAPA v období, kdy jsem tam s Johnem z těch garáží a prostorů v Trutnově vozili věci a spali tam na podlaze a od malého Glenna nám tam nosili něco k jídlu.
Naposledy jsem s ním byla na blešáku na Kolbence. Jeho jsem odvezl k autobus

R.I.P. Velký Glene , budu na tebe vzpomínat .... i na dobu kdy jsem společně s kolegyněmi z baru St. Nicholas Café chodli po práci do Jo´S baru na pařby které pak pokračovaly v Blue Light baru ....na všechny ty lidi co tady v těch podnikách pracovali .

jo to byly casy