Komentáře
Zpět na článek
Přihlásit pro přidání komentářeJak zachránit svět před ekonomickou krizí? Nositel Nobelovy ceny zná návod. Vymyslíme útok z vesmíru!
15 komentářů
icecage
0
co uz ale nerekl je, ze by vsichni makali jak pretzeni, totalni nasazeni atp. Presne takovy plany mam rad... 
von.rammstein
ajaj máme tu nějakého grafomana 
ka94
Jak vidíme, toto stadium kapitalismu je mafiánsko-monopolistické. Korupčníci slouží kmotrům a oligarchii, státní a obecní rozpočty a firmy jsou rozkrádány. Jsou likvidována pracovní místa a omezuje se vytváření hodnot. Tím jde do háje i kupní síla a celá ekonomika. Profitují jen mafiáníi, korupčníci a zloději. Je omezena možnost slušného podnikání - právě kvůli monopolizaci všeho a kvůli oslabení kupní síly. Sociální oblast, školství a zdravotnictřeví jsou také předmětem kšeftu mafiánů. Co s tím? Především svrhnout vlády, které toto svinstvo podporují. Pak důsledně vyšetřit všechny zlodějny, zavést majetková přiznání a konfiskovat obrovské sumy peněz zpět, kam patří. Tím bude možno zachránit firmy, rozpočet a opět oživit ekonomiku a postupně zlepšovat životní úroveň lidu, který je nyní vládnoucími gaunery označován jako lůza. Kapitalismus je nižší vývojový stupeň společenskoekonomické formace. Socialismus je zavrhován pro chyby, kterých se dopustil. Ale selhali lidé! A je jasné, že ti, co selhali, převlékli kabáty a nyní horlivě obhajují kapitalismus - samozřejmě jen takový, který vyhovuje jim a likviduje druhé. Dejme důvěru současným komunistům s tím, že ihned bude zaveden zákon o referendu s možností je operativně odvolat, pokud by postupovali proti lidu! Stejně by podle mne měli postupovat na celém světě. Lide, vláda věcí tvých se k tobě opět navrátí! 
Mě vždycky skoro dojme poštěkávání komoušů, co už nemaj zuby ke kousání
Globalizace je nezvratný proces a probíhá zcela v souladu se zákonitostmi dialektiky společenského vývoje. Proto není možný žádný návrat! Proletarát se musí ustavit jako třída globálně, nikoliv na úrovně jedné či skupiny zemí. Ti co se nazývají komunisty dnes a tady stejně jako ti včerejší jsou jen reformisté neusilujcí o zničení stávajícího systému, ale pouze o jeho změkčování, což nikam nevede.Ničení kapitalistických výrobních vztahů je nutně despotickou aktivitou (despotismus lidských potřeb vůči zákonu hodnoty) organizované a centralizované síly proletariátu, který nastoluje svoje třídní panství: celosvětový proletářský stát. Tento stát není ani svobodný ani lidový, protože nesjednocuje různé třídy či vrstvy lidu. Jedná se výlučně o proletariát organizovaný jako strana a nevytváří se v zájmu svobody, nýbrž na základě potřeby potlačit všechny síly reakce revolučním terorem. Nejrůznější proudy, které ve jménu antiautoritářství popírají potřebnost státu nebo tvrdí, že přechodný stát bude „svobodný“, „lidový“, „demokratický“ či se jej budou účastnit i neproletářské síly, nejenže přispívají k zasévání zmatku mezi proletáře, ale objektivně slouží kontrarevoluci.Proletářský stát nemá nic společného se stávajícím buržoazním státem nebo s „dělnickou“ vládou. Cílem boje proletariátu není „uchvátit politickou moc ve státě a dát ji do svých služeb,“ neboť buržoazní stát (ať by jej řídil kdokoli) by dál nezvratně reprodukoval kapitál. Každý pokus o využití buržoazního státu ve prospěch proletariátu je reakční utopií a jedná se o jednu z nejlepších metod, kterými kontrarevoluce odvrací zničující dopady dělnického povstání proti buržoaznímu státu a tyranii zhodnocující sehodnoty. Cílem boje proletariátu je naopak zničit, rozbít odshora dolů buržoazní stát a jeho společensko hospodářskou moc!
Buržoazní stát nikdy neodumře. Je třeba jej násilím potlačit a rozvrátit zároveň s potlačováním diktatury obchodu a demokracie, z níž vzešel a kterou reprodukuje. Naopak jediným státem, který odumře, je proletářský stát („polostát“), který sám sebe ruší v průběhu svého rozvoje, upevňování a rozšiřování samotným procesem likvidace kapitálu.Proletářská revoluce tudíž nemá nic společného s postavením se do čela státu za účelem provádění „společenských reforem“. Naopak, od svého prvopočátku až po svůj konečný cíl je sociální revolucí vycházející ze společenské potřeby zcela zničit totální moc buržoazní společnosti (vojenskou, ekonomickou, ideologickou, politickou...) a jejím cílem je komunistická společnost. Revoluce vychází z odloučení skutečných lidských bytostí od jejich kolektivního bytí (Gemeinwesen) a jejím cílem je ustavení skutečného lidského Gemeinwesen: lidského bytí. Je zřejmé, že tato sociální revoluce zahrnuje politický boj v tom smyslu, že vyžaduje svržení stávající moci a obsahuje potřebu ničit a rušit. Avšak, jakmile započne její organizovaná společenská aktivita a vynoří se jejívlastní cíl a obsah, komunismus zavrhne svoji politickou obálku. Z tohoto důvodu nelze proletářskou revoluci redukovat na ekonomickou otázku řízení výroby, dělnické kontroly atd. Aby mohla uskutečňovat organizovanou aktivitu společnosti až k samotnému dosažení komunismu, musí proletářská revoluce násilím zničit všechnyinstituce a aparáty kontrarevoluce, které zajišťují a udržují diktaturu hodnoty nad lidskými potřebami.
Politikářská úchylka, podle níž má proletariát převzít stát kapitalistické společnosti a reformovat společnost, a ekonomistická úchylka, podle níž celý problém spočívá v převzetí, kontrolování a řízení výroby a distribuce, se téměř vždy kombinují v jednu a tutéž „teorii“. Představují zásadně kontrarevoluční ideologie, které v rozhodujících chvílích posloužily jako nejzazší mantinely chránící kapitalistickou společnost. Proto se proti nim musí proletariát postavit, potlačit je a pohřbít.Proletářská revoluce nemá nic společného s politickými „revolucemi“ buržoazie – ani ve svých cílech ani ve svých jednotlivých fázích, kromě toho, když přijde na užití zbraní a svržení stávající moci.Buržoazní „revoluce“ se zakládají na demokracii a občanských právech – jejich prvopočátkem je potřeba jedné buržoazní frakce nebýt již nadále odloučena od kolektivního bytí kapitálu a státu a aspiruje tak na kontrolu nad politickou mocí nebo na její rozdělení přímo v náručí demokracie. Proletářská revoluce začíná zcela odlišnou realitou, protože kolektivní bytí, od nějž je dělník odloučen, má realitu a obsah zcela odlišné od politické pospolitosti. Tímto kolektivním bytím, touto pospolitostí, od níž je separován svou vlastní prací, je život sám – fyzický a intelektuální život, lidská aktivita, lidská rozkoš, bytí člověkem. Proletářská revoluce tudíž neaspiruje na demokratické rozdělení moci, nýbrž naopak vyvstává z nevyhnutelné nutnosti zlikvidovat tuto moc, tuto demokracii a vše, co odděluje proletariát od jeho lidskosti, od jeho Gemeinwesen. „Lidské bytí je pravým Gemeinwesen člověka.“