Kultura
Přihlásit pro přidání komentáře
Jaroslav Lajner
Každý má právo na názor a každý, kdo za lístek utratil může viděný film kritizovat. Fakt, že „recenze“ může psát každý je důsledek dnešní virtuální doby. Psané texty stejně nahrazují pohodlné podcasty a odborníkem na jakékoliv téma se může stát každý uživatel internetu a vlastník kamery či chytrého telefonu. Tak to zkrátka je.
K Chudáčkům (Dunu jsem ještě neviděl). Lanthimos našel vyvážený kompromis mezi čistokrevným uměním a komerční kinematografií. Dokázal úplně to samé, co před lety dánský režisér Nicolas Winding Refn ve filmu Drive (2011), který byl také divácky vstřícný, ale zároveň nepopíral režisérův specifický rukopis osvojený ve změti špinavých kodaňských ulic. Svým budoucím počinem se režisér buď vrátí ke kořenům, čímž dost možná skončí v bizarním bludišti svých vizí, podobně jako zmiňovaný Refn. Může ovšem pokračovat v nově nastaveném kurzu a přiblížit se k branám komerční kinematografie až nadoraz. Doufám v druhou možnost. Bizarních, lehce cynických snímků s originálním humorem je jako šafránu. Lanthimos úspěšně dokazuje, že může zůstat svůj a přitom servírovat divácky zajímavé filmy. Tedy fakt, že jde divákům na ruku, opravdu nevnímám jako zápor.
Tohle byl výňatek z mé recenze, která není důležitá pro nic. Je to pouze subjektivní názor jedince. Lidé jsou nadšení a možná i papouškují, ale pak tu máte třeba konzervativní skupiny kritiků, kteří pro změnu drtivou většinu současné kinematografie zatracují. Co má být? Na filmový průmysl tyhle texty stejně nemají žádný vliv, narozdíl od plných pokladen v kinosálech.
Názory si utváříme na základě informací a zkušeností. Pokud někdo bezmyšlenkovitě oslavuje každý film, je to jeho věc, stejně tak plivání některých jedinců na každou filmovou novinku. Rozhodující je přeci autentický zážitek, a teprve pak se mohu přiklonit buď na stranu nadšenců, nebo zhrzených nespokojenců. Recenzi vnímám jako něco, kde můžu načerpat zajímavé informace a s pohledem autora se ztotožnit, nebo jej odmítnout.
K Chudáčkům (Dunu jsem ještě neviděl). Lanthimos našel vyvážený kompromis mezi čistokrevným uměním a komerční kinematografií. Dokázal úplně to samé, co před lety dánský režisér Nicolas Winding Refn ve filmu Drive (2011), který byl také divácky vstřícný, ale zároveň nepopíral režisérův specifický rukopis osvojený ve změti špinavých kodaňských ulic. Svým budoucím počinem se režisér buď vrátí ke kořenům, čímž dost možná skončí v bizarním bludišti svých vizí, podobně jako zmiňovaný Refn. Může ovšem pokračovat v nově nastaveném kurzu a přiblížit se k branám komerční kinematografie až nadoraz. Doufám v druhou možnost. Bizarních, lehce cynických snímků s originálním humorem je jako šafránu. Lanthimos úspěšně dokazuje, že může zůstat svůj a přitom servírovat divácky zajímavé filmy. Tedy fakt, že jde divákům na ruku, opravdu nevnímám jako zápor.
Tohle byl výňatek z mé recenze, která není důležitá pro nic. Je to pouze subjektivní názor jedince. Lidé jsou nadšení a možná i papouškují, ale pak tu máte třeba konzervativní skupiny kritiků, kteří pro změnu drtivou většinu současné kinematografie zatracují. Co má být? Na filmový průmysl tyhle texty stejně nemají žádný vliv, narozdíl od plných pokladen v kinosálech.
Názory si utváříme na základě informací a zkušeností. Pokud někdo bezmyšlenkovitě oslavuje každý film, je to jeho věc, stejně tak plivání některých jedinců na každou filmovou novinku. Rozhodující je přeci autentický zážitek, a teprve pak se mohu přiklonit buď na stranu nadšenců, nebo zhrzených nespokojenců. Recenzi vnímám jako něco, kde můžu načerpat zajímavé informace a s pohledem autora se ztotožnit, nebo jej odmítnout.
Na ČSFD je dobré si nechat komentáře seřadit "podle hodnocení" a číst je od konce.