Dovolím si několik otázek: Co je "nehorázného" na tom, když se někdo snaží vytrhnout sportovce z mašinerie imperiální politiky (pokud jí neprojevují větší loajalitu, než je nutné)? Co je "nehorázného" na tom, když se to děje také v případě umění (pokud splňuje stejné podminky)? Apropo, Vy víte, co ten "bolivijský pavilon" konkrétně prezentuje?(!) A co prosím myslíte tím, že "Umění už dávno není o čistě umělecké jedinečnosti, kráse, stylizaci nebo hledání a definování vizuální geniality"? Chcete tím tedy říci, že je potřísněno politickou angažovaností. A v takovém případě se domníváte, že tomu bylo někdy v dějinách jinak? Já si myslím, že umění jako "kádr" bylo takto potřísněno vždy. Oproti tomu, umění jako nejsvobodnější projev jednotlivce přetvává. (Netvrdím, že zrovna teď na Bienale), ale přetrvává a přetrvá, co bude člověk člověkem. Ve vší účtě, Váš text mi přijde přesně jako ten znesvobodňující prvek, vůči kterému se jako evropané tak rádi vymezujeme...Každý po svém...