Nechám stranou fakt, že umění je subjektivní, a položím takovou řečnickou a velmi rejpavou otázku... Jak by se asi doc. Höschlovi líbilo, kdyby mu nějaký patlal barev kecal do toho, jak vede kliniku?

Jakmile se hnusu začne říkat umění, je asi dovoleno vše...

Každý člověk má jiný vkus. Tak to má být. Ale to občas vidím, že je vydáváno za umění je skutečně zarážející. Často si říkám že bych se přes noc mohl stát umělcem a zajistit se na důchod. Osobně zastávám názor, že pokud nepoznám, co které dílo ztvárňuje a potřebuju návod odkud a jak se na to musím podívat abych to poznal, není to umění pro mne. Každý samozřejmě vidí krásu jinde. Ale alternativní pohled by měl mít své limity. Kde je hranice mezi genialitou, šílenstvím a touhou udělat si ze mne srandu?

Co je dnes to tzv. umění? Vše se to zvrhlo. V minulosti velcí umělci žili často o chlebu a vodě. Vytvořili velká díla, která přežila staletí. Dnešní ,,umění" je záležitost pro pár snobů. Každopádně by tyto instituce neměl stát vůbec podporovat, ať se každý prosadí sám.

Můj osobní názor je ten, že matení pojmu umění a některá další jeho směřování hodně ovlivnila tvorba Marcela Duchampa – například jeho ikonická „Fontána“, tedy vlastně pisoár (viz záhlaví článku). Soudím, že se tehdy v roce 1917 jednalo o žert proslulého žertéře, k němuž se sám autor vyjádřil po více než 40 letech. To již v souladu s vývody teoretiků, kteří v tom mezidobí hledali (a prý našli) v tomto díle hluboké myšlenky na pomezí filozofie. Ve snaze tyto myšlenky najít jsem hledal i v diplomových pracích o jeho tvorbě. Už předem jsem byl ochoten si připustit, že tyto myšlenky nepochopím – ale budiž – budou-li jaké. Ovšem ani ty diplomky mi moc nepomohly – neboť jsem se (o další jeho tvorbě) dočetl třebas: „Jde o vědomé podráždění pozorovatele, který se přes sebevětší snahu nemůže být schopen dopátrat smyslu tohoto díla.“ Anebo obdobně : „Snad nejpravděpodobnější je možnost, že tím nechtěl říci vůbec nic a že jediným jeho cílem bylo znejistit pozorovatele a donutit ho přemýšlet nad něčím, co žádný skutečný smysl nemá.“
Nabídne někdo smysluplnější vysvětlení? Tedy kromě teoretiky odvozovaného konceptuálního umění, jehož smysl však podle mého názoru naplnili jiní tvůrci zcela jinými postupy. Onen komentovaný "smysl-nesmysl" odkazuje spíše k čirému "dada", což by bylo v intencích jeho žertéřství...