Inu, že jednou umřu, jsem zjistil ještě v útlém dětství, když umřel děděček. Ani nevím jak, ale akceptoval jsem to. Takže žiju se smrtí v podstatě od dětství a nečiní mi to nejmenší problémy.
Konce konců, bohové by nám mohli závidět

Klid po pěšině? Zdejší mladší přispěvatelé jsou přece věčně mladí, budou makat do devadesáti, aby zachránili planetu před oteplováním a státní rozpočet před vyžíráním důchodci, smrt je přece tak vzdálená, ta se nás přece netýká. Jenže čas uteče a Quod fuimus, estis; quod sumus, vos eritis.