Reportáže

Zpět na článek

Inteligence v říši zvířat. Hranice mezi člověkem a němou tváří se hroutí, věda jde kupředu

2 komentáře

Petr Burda
Řešíte možnost inteligence u zvířat, když inteligence je v podstatě objektivně neměřitelná. (Při vážení na váze pro Číňany dostaneme stejnou hmotnost jako na té pro Čechy, ale kdo z nás vyjde z čínského IQ testu s výsledkem aspoň mírně podprůměrným?)
V osmdesatkách letech jsme se učili, že zvířata se nemohou smát, že kdo vidí psa smát se, jen ho sám personifikuje. Naše učitelka dokonce tvrdila, že pes nemá mimické svaly - že by na vsi neviděla psa cenit zuby? Přitom se tvar tváře dal už tenkrát nafotit, natočit i se situací - a následně změřit. Že zvířata nemyslí, ale jednají pudově (ale jak domácí zvíře pozná, že páníček přijede, protože je pátek 17:25 už se neřešilo - my měli psa, kočku, kozu, krávu - všechna tato zvířata se zhruba půl hodiny před příjezdem otce začala chovat jinak (pes s kočkou čekali u vrat, v chlívě se "jen" koukaly na dveře)).
Nepochybujme o inteligenci zvířat. Možná jsou některá tak moudrá, že nám, lidem, nevnucují, že my jsme ti hloupější a nechávají nás žít v bludu.
Miroslav Kašpar
Heheh, srandisti jedni! Skutečná hranice mezi různými "božími hovádky" nikdy nebyla. Tojen lidé povýšeně předstírali, že nějaká je. Takže pokud jim to teď "věda hodí na hlavu", jen dobře!