Opět naivní posuzování tehdejší doby dnešními měřítky, ke všemu poplatnými dobrotrousení s upřednostňováním všemožných menšin, nejen etnických. Co tehdy chtěl císař Karel bylo úplně jedno, protože vídeňská, mocensky zdegenerovaná mašinérie by federalizaci RU říše nikdy nepřipustila. Protože v ní by bylo Rakousko slabým, na ostatních závislým státem. A tuplem Maďaři by samostatné Slovensko nepřipustili.
Samostatná ČSR byla jedinou možností jak svobodu a samostatnost Čechů a Slováků zajistit. Když však nešlo udělat federalizaci ČSR, protože v rámci Česka by se Češi menšinou stali. A tak ČSR v nefederalizované podobě bylo jediné řešení, jak stát Čechů a Slováků vybudovat ... snad později až by byla vnitrostátní pozice Čechů a Slováků dostatečně silná.
K čemuž však díky německému nacionál socialismu nezbyl čas. Když prý nevstřícný postoj ČSR k menšinovým národnostem je další lží dnešních dobro trusů. ČSR byla na evropské poměry vyspělou demokracií se sociální i kulturní politikou, která menšinám nebránila v jejich národní seberealizaci. Stačí připomenout kam že před nacismem z Německa utíkali demokratičtí Němci. Ano do na Němce prý zlé ČSR.
Projekt ČSR i s dnešního pohledu slabinami byl jedinou cestou jak obnovit, v případě Slovenska vůbec poprvé zajistit národní svobodu. A to v rámci vyspělé demokracie, když v okolních státech vládly nacionálně socialistické či asijsko despotické totality.
Válka paradoxně tento proces vylepšila, když po ní došlo k z pohledu národní samostatnosti k nezbytným odsunům většiny Němců a Maďarů. Tedy národů s kterými se z titulu jejich nadřazeně expanzní podstaty na jednom území (stejně jako s Rusy) žít nedá.
Stejně chybné je kvality ČSR hodnotit dle stavu území, z kterých byly tyto národy odsunuty. To jde ne za státem jako takovým, ale za politickými systémy, které si s tím poradit neuměly.
Naopak ČR je životaschopným, historicky pevně zakotveným útvarem. Jak ostatně dokazuje český klín sebevědomě vražený do nenasytného německého břich

Jeden můj předek bojoval ve Velké válce. Narukoval do boje za monarchii, byl zraněn a později bojoval proti ní. Byl to úžasný vlastenec a toužil po životě ve svobodné republice. Někdy v sedmdesátých letech mě vyprávěl svoje zážitky z války a nakonec si povzdechl: " Jo chlapče, tak jako jsme se měli za Rakouska už se nikdy mít nebudeme".
Navíc byla škoda, že byla promeškána snaha Karla I., který celou říši i monarchii směroval k federalizaci a , tedy rovnosti. Byla by to částečně spojená Evropa bez úchylů, fanatiků a magorů, kteří dnes EU ovládají.