Pokud se dobře pamatuju, nesnažil se ze sebe dělat pseudoznalce amerického feminismu, ale popisoval svoje zkušenosti z USA, kdy např. nesmí VŠ profesor zkoušet své studentky v uzavřené místnosti, protože většina chlapů (tedy nejen p. Škvorecký, paní autorko) jsou milovníky žen, tedy dle amerických feministek potencionálními harašiteli či sexuálními loudily a zneužívateli (ne-li přímo násilníky). Ještě mě zaujalo, že tato pravidla prý vyžadují většinou příslušnice evangelických církví, zatímco katoličkám je to celkem jedno. Že lecjakou českou vyznavačku tehdy módního feminismu a dženderismu tímto naštval, je asi pravda. Co se týče Škvoreckého díla, dosti mě zklamal jeho román Lvíče, ale Zbabělce si možná někdy přečtu.

a věčně nadržený Daníček Smiřický byla jednou z mých nejoblíbenějších knížek. Kupodivu ji četla nedávno má adolescentní dcera a líbila se jí úplně stejně. Škvorecký svou tvorbu nikdy nepokládal za velké umění a tvrdil, že prostě jen rád píše. Přečetla jsem všechno,co napsal a měla jsem ho vždy radši, nežli kritiky velebeného Kunderu. U Kundery mám nějak pocit, že je to všechno napsané na efekt, ze Škvoreckého je ale cítit lehkost , s níž vypráví příběh, často i na základě vlastního prožitku. Před Kunderou preferuju i Kohouta, jeho Katyně je výborná strhující knížka (stejně jako ty ostatní), píše skvěle, přestože je to ***- chlap.

Kdyby nenapsal nic jiného než Zbabělce, tak nežil nadarmo.
Založením a provozováním nakladatelství Sixty-eight Publishers výrazně překročil rámec spisovatele. Upřímnou soustrast paní Salivarové-Škvorecké (Honzlové).