Tak vida! Člověk se i poučí. A to autor článu neví? Že pak smolí takový kraviny o "zvláštní povaze Čechů"? A ještě do toho zamontuje politiku a komunisty a fronty na banány a bůhvíco ještě, *** jeden ...

Dokončení: ovšem to neplatí, pokud je otázka součástí požadavku tázaného! Tedy pokud mě on třeba posílá do sklepa, abych mu něco přines, tak se zeptám pouze: "A baterku máš?". Protože je to jakoby moje podmínka že mu tu službu udělám. Kdybych se v této situaci zeptal: "A nemáš baterku?", znělo by to jako od sluhy, pro kterého je ctí, že může pánovi posloužit i za cenu že si ve tmě na schodech rozbije dršku, ale přeci jen, jestli na tom pán netrvá aby si jí pro něj rozbil, že by ho mohl třeba lakavě opatřit tou baterkou aby si s ní posvítil. Čili též je důležitá konkrétní situace a vztah lidí v ní, jak bude otázka položena ...

U "mání" je to podobné. Já když se druhé osoby zeptám: "Máš baterku?", tak to zbí jako dotaz na jeho potřeby, tedy to samé je dotaz: "Nepotřebuješ baterku?". Proto když chci jednoznačně položit otázku, jestli tázaný může mě poskytnout baterku, tak se ptám: "Nemáš baterku?". Z toho musí vycítit poddotaz, že by mi moc helfla. A ne nabídka, že já bych mu jí případně pujčil, jak to vyznívá v prvním případě. Kapiš, cizinče?

Jinak ještě dodám: samozřejmě, že jde použít i zápornou otázku jako výtku! Pak ji ale vždy podtrhneme zájmenem! Pak se nezdárného potomka zeptáme takto: "Tak Ty nevíš kolik je hodin!?!" Když bychom vynechali zájmeno a zeptali se jen "Nevíš kolik je hodin?" nahráli bychom spratkovi na odpověď: "23. 55, tati ... došla baterka u hodin? ". Jako by se nechumelilo. Tím zájmenem Ty tuto odpověď vyloučíme, páč tím zdůrazňujeme, že problém není na naší straně: já přeci vím kolik je, ale synátor/dcerka to neví! A u cizího člověka je tomu právě naopak: když se zeptám "Víte kolik je hodin?", zní to neuctivě a nabízí to odpověď: "Vím". A co?". Pak se musím tdy ptát podruhé: "A můžete mi to prozradit?". Proto je lépe obě otázky preventivně spojit tím "Nevíte ...". V tom je i podotázka obsažena: "Víte-li, můžete mi sdělit?". Tudíž použitím podmíněného způsobu se snažím navodit jednoznačnou odpověď, kdy odpovídajícímu nabídnu možnost se pochlubit znalostí, kterou já nemám. Kdežto v prvném případě ho žádám aby mi cosi sdělil jen tak, i když si to mohu zjistit sám. Já se ptám vlastně jeho, jestli nemá problém, jestli on nechce ode mne slyšet přesný čas! "Víte kolik je hodin? Já vám to povim!". Ale i tam se dá pomocí jediného slůvka použít záporný dotaz a totiž: "Ze nevíte kolik je hodin?" Prostě záleží v jaké souvislosti a komu je otázka položena ... politickou situaci bych do toho vážně netahal

opravy překlepů: ... mladá ... nikdo ... cizího ... nemají ... jízdenky ... nemají ... pak ... "ani" ... zjednodušit ...

Vlastne to asi neni volovina. Pouziva se to v mnoha jazycich a dokonce to ma i jmeno. Rika se tomu oxymoron. Jako treba, ze je neco "pekne hnusny" anglicky "pretty ugly" a francouzstina toho ma taky plno. Asi je to normalni. Asi to nejak k lidskym jazykum patri.

Nejedná se o žádnou "upejpavost" natož "osudovost" , jde pouze o špatně či nevhodně použitý zdvojený zápor, což je specialita české gramatiky, jinde neznámá. To autora článku - cizáka - omlouvá. Ale jen do určité míry, za dobu co tu je už si mohl le***co zjistit. Tady u toho "Nevíte kolik je hodin?" je to zcela odlišné vyznění, takhle se ptát než "Víte kolik je hodin?". Druhá otázka totiž připomíná láteření, když madá nepřijde včas domů a otázka zní jako nadávka: "Víš kolik je hodin!?!" A sám si odpovím: "No půlnoc!" - a následuje další otázka: A v kolik jsi měla být doma!?!". A proto takhle nido nevyjede na cizéího člověka, když chce vědět kolik je hodin a volí tu zdvořilou formu "Nevíte náhodou prosím Vás ...?". Ovšem jinak v obchodě se běžně ptám: "Máte tužkový baterky?". Vím že je u kasy mívaj, tak proč bych se nezeptal přímo. Nepřímý způsob volím tam, kde to nepředpokládám. Třeba "Nemáte jízdenky na autobus?". V Tescu u kasy obvykle namj. Ale též se někdy zeptám i "Prodáváte tu i ízdenky na MHD?" Obojí je totéž a nehledám v tom vědu. Ovšem apk je jiný případ, kdy zdvojený zápor nelze nahradit a použít libovolně obě varianty. Tak třeba na otázku: "Máš chvilku času?" odpovím "Nemám žádný čas!". Nebo "Nemám ani trochu času". Čili dvojitý zápor - "nemám" ve spojení s "an"i či "žádný". A můžu to i ztrojit, když řeknu: "Nemám ani žádný čas, ani chuť se s tebou bavit!". Ovšem anglicky zjednodučit to nelze - jako třeba: "Mám žádný čas" nebo tak něco. Takto to opravdu v češtině říct nejde ...

Ale ja uz nejake to desetileti bydlim a pracuji v zemi, kde se mluvi francouzsky, takze vim, ze ve francouzstine je to uplne stejne jako v cestine. Taky kladou otazky v zaporu jako cesi. Zeptal jsem se hned pro jistotu kolegy, ktery sedi proti mne a ten me ujistil, ze v tom pro nej neni zadny vyznamovy rozdil jestli polozi otazku v kladu nebo v zaporu. Takze ja bych v tom zadny projev zvlastni ceske povahy nevidel. Ale je pravda, ze v anglictine to jedno neni.

když sis vrazila do huby citron a s tou tvojí vepřovou hlavou si dělala reklamu ve výloze kroměřížský Masny!Dodnes tam na to vzpomínají.

Sendy, co je špatného na tom říct, že je něco pěkné?