Ano, plácnutí má význam jen tehdy, pokud následuje okamžitě po "provinění". Když se mi začínalo batolit dítě, tak mi tchýně říkala, že je mám píchnout do prstu, aby nebralo špendíky a nože, spálit mu jiný prst, aby nešahalo na plotnu (ó, vařívala jsem tou dobou ještě na sporáku na tuhá paliva - bytovky v Bechyni jsou dodnes skanzenem moderního bydlení) a tak podobně. Koukala jsem na ní podivně. Nabádala mne k promyšlenému mučení a týrání ještě nemluvícího dítěte.
No jo, jenže jedno bodnutí do prstu špendlíkem doprovozené důrazným bolí se zafixuje v batolecí hlavičce na tuze dlouho a rychleji se vysloví bolí, než doběhne a sebere nalezené nebezpečné a vysvětlí nebezpečnost chování.....
S ohledem na kamna v každé místnosti jsem nakonec přitiskla dětský ukazováček na horký hrnec se slůvkem "pálí". Aby byl vjem velmi nepříjemný, ale aby neublížil.
Třískat školáka už nemá význam. Co se smí a co ne, to musí znát než jde do školy.

Myslím,že největší lidumilové jsou bezdětní teoretici a mladé jalovice.

Źe jo. Ženckou ani kytkou. Na druhou stranu takovej květináč....
Měla jsem před čtvrt stoletím nějaké dys-problémy s robátkem. Slovutný pan dětský psycholog (bez ironie, fakt dobrej) mi při jedné z periodických návštěv sdělil:
"Maminko, jako lékař a psycholog vám říkám - trpělivost, trpělivost, trpělivost. Jako otec tří synů dodávám - řezat, řezat, řezat."¨
Myslím, že normální je fyzické tresty používat jen zcela výjimečně. A myslím si, že plácnutí přes ruku a nebo zadek (a dítko ví velice dobře, za co) páchá na dětské dušičce a vztazích v rodině než psychické týrání - a že ho přibývá. Jen se neprojevuje modřinami a hůře se prokazuje.