Já bych řekla ,že minimálně tři čtvrtiny. Kdykoliv vidím reportáž z DD, tak se to tam "černá". Jsem docela zvědavá na to, kdo si bude brát minority do pěstounské péče nebo adopce, až zlikvidují ústavy. A kdo se bude chtít starat o těžce mentálně a fyzicky postižené. Z profesionálních pěstounů nakonec Drábkovi zbyde několik málo nadšenců, ostatní, jak lze předpokládat, odpadnou až zjistí, že na děti v pěstounské péči musí ještě hodně doplácet.
Je to totální nesmysl rušit ústavy a bude to znamenat obrovský problém. Jenže stát se chce zbavit zodpovědnosit a tak postupuje tímto způsobem.
Toto je docela problem. Ja jsem v jednom DD delala a to, co jsem tam videla me navzdycky utvrdilo v nazoru ze je lepsi jit cestou nahradni rodinne pece. Sebelepsi domov totiz nemuze vynahradit rodinne prostredi (ten nas byl materialne velice dobre vybaveny, zbrusu novy, potud ok, ale je to proste jen ustav kde se stridaji tety a strycove, z nich vetsina nema ani zajem aby z tech decek neco vychovala...pro ne je to proste zamestnani).
Ovsem trabl je v tom, ze ne kazde dite se da uspesne do te nahradni rodiny umistit. Pro tyhle pripady maji i v Britanii, ktera ma velice dobre organizovany system tzv. foster care, nejake ty jakoby detske domovy. Jen se jim rika jinak a v podstate take spadaji pod stejnou znacku. Pokud by se dusledne slo po tom, kde ty deti vlastne umistuji zjistilo by se, ze i v tech domovech je jich vic nez se na pohled zda. Ovsem majorita jde ihned do tech docasnych nahradnich rodin, kde ceka, co s nimi bude dal (vysetreni a posuzovani muze trvat i delsi dobu) a pak teprve se jedna o dalsi umisteni do rodin ktere prijimaji deti spise na delsi dobu, nekdy se sahne i k adopci. Tyhle rodiny tim ziji, obvykle zustava jeden z rodicu doma a ma to jako zamestnani. Musi se ale rict, ze plno tech lidi je vericich a berou to jako poslani. Nebo jako sluzbu sve zemi a lidem. U nas tahle tradice nikdy nebyla, ale pomalu vznika. Jsem pro. Protoze ustav je proste ustav.
Mimochodem, v tom nasem byl cikan opravdu jen jeden. Oni si totiz deti nechavali radsi doma - kvuli pridavkum a jinym vyhodam. Jak jsem ale slysela, i v tomhle uz se situace meni.
podobný malér už udělali Italové, když zrušili část psychiatrických léčeben a nové nedostavěli. Teď řeší obrovský problém, co s nemocnými, které nikdo nechce nebo jsou tak těžce postižení a nebezpeční, že je nemožné je vrátit do rodin. Stát se chtěl zbavit zodpovědnosti a fin.zátěže a nemocní končí na ulici. Ostatně - u nás taky nic moc, za poslední půlrok zavraždili schizouši pět lidí. Předevčírem jeden šestiletého kluka a druhý vlastní rodiče.
Dnešní děcké domovy už taky nejsou ony socialistické masokombináty.
Je to totální nesmysl rušit ústavy a bude to znamenat obrovský problém. Jenže stát se chce zbavit zodpovědnosit a tak postupuje tímto způsobem.
Ovsem trabl je v tom, ze ne kazde dite se da uspesne do te nahradni rodiny umistit. Pro tyhle pripady maji i v Britanii, ktera ma velice dobre organizovany system tzv. foster care, nejake ty jakoby detske domovy. Jen se jim rika jinak a v podstate take spadaji pod stejnou znacku. Pokud by se dusledne slo po tom, kde ty deti vlastne umistuji zjistilo by se, ze i v tech domovech je jich vic nez se na pohled zda. Ovsem majorita jde ihned do tech docasnych nahradnich rodin, kde ceka, co s nimi bude dal (vysetreni a posuzovani muze trvat i delsi dobu) a pak teprve se jedna o dalsi umisteni do rodin ktere prijimaji deti spise na delsi dobu, nekdy se sahne i k adopci. Tyhle rodiny tim ziji, obvykle zustava jeden z rodicu doma a ma to jako zamestnani. Musi se ale rict, ze plno tech lidi je vericich a berou to jako poslani. Nebo jako sluzbu sve zemi a lidem. U nas tahle tradice nikdy nebyla, ale pomalu vznika. Jsem pro. Protoze ustav je proste ustav.
Mimochodem, v tom nasem byl cikan opravdu jen jeden. Oni si totiz deti nechavali radsi doma - kvuli pridavkum a jinym vyhodam. Jak jsem ale slysela, i v tomhle uz se situace meni.
podobný malér už udělali Italové, když zrušili část psychiatrických léčeben a nové nedostavěli. Teď řeší obrovský problém, co s nemocnými, které nikdo nechce nebo jsou tak těžce postižení a nebezpeční, že je nemožné je vrátit do rodin. Stát se chtěl zbavit zodpovědnosti a fin.zátěže a nemocní končí na ulici. Ostatně - u nás taky nic moc, za poslední půlrok zavraždili schizouši pět lidí. Předevčírem jeden šestiletého kluka a druhý vlastní rodiče.
Dnešní děcké domovy už taky nejsou ony socialistické masokombináty.