Za starýho dobrýho jsem tu bejval taky denně, dnes už jen výjimečně. V Praze pobejvám taky výjimečně, leč pivo si dát můžem - přjďte na tenhle koncert, hraju tam na basu: http­://ry­bana­ruby­.net/r­ybana­ruby-detail-akce?idAkce=2715
A hned přes chodbu maj luxusní piva, takže žádnej problém s tím, že je to čajovna. A muzika je to skvělá, web máme (ten na letáku už neplatí a je překonanej) www.loukaband.cz Tak mi bude potěšením, když dorazíte .

Neberte si to nějak osobně, ale jsem pyšnej. Ještě za starýho dobrýho RX jsem tady, (no, spíš tam...) kafral prakticky každej den. A že tu byli lidi, fakt se bylo o lecčems přiučit. A většinu z nich znám osobně. Snažil jsem se, i když to někdy nevyšlo Někteří se stali mými nepřáteli (ale to je jejich volba, ne moje), někteří mými nejlepšími přáteli - a to je zase taky jejich volba. Funguje to a vím, o čem mluvím.
Co Vy na to?

Zdá se, že jste z podobnýho těsta, Lubore. Možná by to chtělo zajít v tom podělaným Práglu na jedno, až budete mít čas a cestu!

Vidím to do písmenka stejně. To naše měkký uhejbání před libovolným zlem v zájmu záchrany kůže na shrbeným hřbetu nás dovedlo až sem. Do pozice bezvýznamnýho středoevropskýho národa, kterej svou falešnou hrdost upíná u hospodskejch vobrazovek ke všelijakejm "zlatejm hochům" s pukem či balónem v naději, že to "světu ukážou", jaký jsme kabrňáci. Marná sláva - neukážou, už další sezónu je světem libovolná česká zlatá medaile zapomenutá, protože ať je to, jak chce, je to jenom hra. Zatímco pomnichovská vojenská obrana Československa, i kdyby byla nakonec neúspěšná, by byla součástí světovejch dějin jako jejich významnej bod dodneška a ta hrdost by měla na čem stát. A že bez Mnichova by nebyl Únor jsem taky přesvědčenej. Ale vybrali jsme si (a co je na tom nejsmutnější - především naše "elity", ti, kdo měli bejt v kritickejch chvílích vůdci, si vybrali) tu zdánlivě bezpečnější a míň bolavou cestu. Že se dá národ zničit i bez krveprolití a genocidy je po těch desítkách let dost zřejmý.
P.S. A tak i atentát na presidenta se v českým podání nutně musí změnit v trapnou frašku. (Ne, nepřeju Václavovi žádnýho ostrýho střece). Hrobový výrazy reportérů oznamujících střelbu z kuličkovky na hlavu státu mě fakt dostaly. Tam už chybělo jen: "V.K. bojuje o život ve vojenské nemocnici..."

P.S.: Závidím Polákům. Ti, i když oproti nám technologicky neměli žádnou, ale absolutně žádnou, na rozdíl od nás, šanci, tak bojovali...

s Janem Malákem z Ksichtoknihy, nebo co. Pevnosti byly obsazené a většinou i osazené. Byly by krutým oříškem pro Wehrmacht, kdyby na to přišlo. Navíc byly obsazeny skutečnou elitou národa, kterou jsme nikdy potom neměli. I kdyby neměli kanóny, byli připraveni se bít muž proti muži - ostatně, Stalingrad nás poučil, že i dobře nabroušená polní lopatka je účinná zbraň, nemáte-li nic lepšího...
A letectvo? To naše patřilo k nejlepším na světě - ať už technikou, nebo lidmi.
Měl by velikej problém ten skrček, kdyby na to přišlo.
Škoda, táhne se to s námi už asi nafurt. Bráníme se, odmítáme to, ale někde v podvědomí to tam je. A ještě dlouho bude.