Zatímco stalinistický režim který jsou tito obecně navyklí nazývat "komunistickým" velebil „poctivou práci“ pro tzv. „blaho společnosti“ a pro „mír“, skuteční komunisté, včetně Marxe, se vždy stavěli proti práci! Po Marxově smrti se sociální demokracie snažila stát „marxistickou", aniž by zásadně změnila svůj lasallovský program (opěvování práce). Potlačila a padělala vše, co bylo na Marxově díle podvratné a revoluční a tak vytvořila to, čemu se říkalo (a ještě dnes se tomu tak říká) „marxismus" - to nejodpudivější velebení práce a dělnníků, jaké existuje.Kousek po kousku se z toho, co Marx ve svém díle považoval za katastrofální, jako třeba dělníkova bytost a práce, a co odsuzoval jako vrchol brutalizace, nelidskosti, vykořenění... stala nutnost, čest pro „marxisty" z celého světa. Ve jménu dělníků tyto strany práce propagovaly práci jako synonymum seberealizace člověka („práce člověka osvobozuje"). A od toho je už jen malý krůček k Hitlerovým a Stalinovým pracovním táborům.A po porážce mezinárodní revoluce z let 1917-1923 se tento krůček snadno uskutečnil. V samotném Rusku se konsolidovala skutečná armáda práce, poněvadž kontrarevoluce nastolila likvidaci revolučního proletariátu a jeho komunistického předvoje. Na základě Leninem zastávané sociálně-demokratické teorie, podle níž je rozvoj kapitalismu skutečným posunem vstříc revoluci, se vše podřídilo kapitalistické výrobě, námezdní práci. Národní kapitalistický stát si však žádá konkurenceschopnost a tak bylo nutné aplikovat ty nejmodernější metody vykořisťování dělníků.V čele tohoto mistrovského podrobování lidí práci a vynucenému rytmu práce, kteréžto v Rusku dosáhly paranoidních rovin, stáli velcí bolševičtí vůdcové: Lenin, Zinověv, Trockij, Stalin...

Nějak nechápu,proč Reflex ponechává na těchto stránkách bláboly byvalého učitele VUMLu cartouche66.Když už na ně nikdo nereaguje,tak to dělá sám.Mě to připadá jako bolševický narcizmus.