Stojí Američan, vnuk emigranta z Murmanska, na Rudém náměstí frontu do mauzolea. Na zemi sníh, 30 pod nulou, a tu si všimne, že chlapík před ním má jen jednu botu. Druhou nohu bosou, úplně modrou. Poklepe mu na rameno "Vy potěrjal botinku!"
A chlapík se blaženě usměje "Něpotěrjal. Našol."

Na to je takovej ten klasickej...
Viktor Michajlovič stojí s Antonem Sergejevičem frontu na toaleťák. Stojí hodinu,stojí čtyři, stojí půl dne. V tom Viktor Michajlovič zařve: "To je neskutečný. ÚV se topí v luxusu, my stojíme frontu na blbej toaleťák z Polska, a generální tajemník na to kašle! Jdu ho zabít!".
A odejde. Za dvě hodiny je zpátky, a Anton Sergejevič se ptá "To už jsi ho zabil, že jseš tu tak rychle?"
A na to Viktor Michajlovič "Ne, tam je fronta ještě delší!"

Dnes je všechno,ale spousta lidí na to nemá peníze. Znám důchodce, kteří po zaplacení bydlení a léků, mají každý den jen 70kc na jídlo. Rozmysli si co si mohou dopřát k jídlu, aby neměli každý den stejné jídlo. A kdo zůstal v důchodu sám a má ještě menší důchod (lidé nad 80let) měli výpočty s poměrně malého platu. Dnešní důchodci kolem 70 let už se mají podstatně lépe.

Jojo, běžný pozdrav v té době "Co sháníš?"

Jinak, v Sovětském svazu jsem byl v roce 1985 v rámci zájezdu pořádaném ROH, konkrétně jsem bzl v tehdejším Leningradu (dnešní Petrohrad) a mohu potvrdit, že bída tam byla znatelně horší než jaká panovala v té době u nás v socialistickém Československu.

Popravdě řečeno, prvních pár dnů po návratu jsem se v Československu cítil jako v zemi plné blahobytu.

Vzpomínám si, že leningradské obchody byly takřka prázdné a když tam něco přece jen bylo, tak to mělo šílenou úroveň. Např. v prodejně s masem měli na pultě (v létě, bylo to nechlazené) naházenou hromadu špatně ošklubaných slepic - s hlavama a pařátama. Smrdělo to a lítaly kolem toho mouchy a lidi na to stáli velmi dlouhou frontu.

Viděl jsem tam i obchody, které nějaké zboží měly a fronty tam přesto nebyly, ale tyhle obchody měly na sobě nápis "Tolka za valjuty!"

Za ruble se tam nedalo koupit prakticky nic hodnotného. Nakonec, abych si aspoň nějaký suvenýr domů přivezl, koupil jsem si několik odznáčků s Leninem a nějaká sovětská vyznamenání. To se kupodivu za ruble koupit dalo a dokonce na to ani nebyly fronty. Sám nevím jak je to možné, ale ty cetky mám dodnes.

Mimochodem, ještě bizarní historka - v hotelu, kde jsme byli ubytováni, místního čísníka zaujaly moje tenisky, které jsem měl na sobě a tak mi s vážnou tváří nabídl, že mi za ně dá "charošije děngy". Nejspíš myslel ruble. Ovšem netuším co bych si za ně koupil. Nejspíš ještě víc odznáčků s Leninem.