Milá Pavlíno,
reportáž o bezdomovcích mě nadchl už v minulém čísle.Uvědomila jsem si,že prožívám přesně to,co v ní popisujete-pokud procházím okolo bezdomovců skoro nedýchám jak páchnou,hlavně ať na mě nemluví a hlavně ať po mě nic nechtějí...ale jak snadno se člověk může dostat do jejich situace...na fotografii jsou 2 těhotné ženy,co s nimi bude po porodu?Ráda bych jim poslala pár věcí,můžete mi prosím napsat je-li to možné?Držím palce a máte můj obdiv!

Nějak mne ten nápad nechytl, reportáž mi nepřipadá ničím zajímavá ,ani vyjímečná. Možná proto, že způsob života tohoto typu lidí ze své profese dobře znám. Redaktorka , pokud skutečně přespává v těchto zařízeních, může chytit maximálně svrab, blechy, vši nebo žloutenku ( v nejhorším případě TBC), ale čtenářům její články nejspíš nic nového nepřinesou. Nějak jí nevěřím, že ochutnala chleba z popelnice - to by totiž neudělal nikdo při smyslech... a už vůbec ne afektovaná slečinka, která si žije v poměrně slušném luxusu.

Pavlíno, máte můj obdiv. Přeji hodně štěstí a pěkné, teplé počasí!