Přijíždím k budově polikliniky a parkuji.Můj zrak zavadí o rezavý stojan.Kolo stojí na obvyklém místě,je tedy v práci.Bez zaklepání vejdu do ordinace.Sedí za stolem,ramena svěšená a tvář strhaná dlouholetou přepracovaností.S planoucíma očima vyslechne mé problémy a velmi pečlivě mně vyšetřuje.Po dlouhé úvaze stanovuje diagnózu.Vše srozumitelně vysvětluje, abych tomu rozuměl i já.S omluvou se na chvíli vzdálí aby si koupil svačinu.Z okna ordinace však vidím, jak se přehrabuje v kontejneru.Zrovna mu končí směna.Jdeme spolu k východu.Svěřuje se mi,že ještě musí zajet na nádraží,kde má brigádu.Vykládá tam vagóny.Nasedá na kolo a pomalu se vzdaluje.V tu chvíli si uvědomuji, že si nevzal ani svoji odměnu 30 kč.Těch šest pětikorun mu tedy házím do schránky u dveří na které je napsáno jeho jméno i se dvěma tituly.Je to můj osobní lékař.Poprvé se trochu stydím, když nasedám do svého BMW a odjíždím.

Hm. Tak naše zdravotnictví je natolik komunistické, že zatočit s komunisty spíš znamená usmívat se odchodu lékařů a čekat na privatizaci.

Každopádně v každém zaměstnání může člověk žádat takový plat, o kterém si myslí, že odpovídá hodnotě jím odvedené práce, kterou mu někdo skutečně bude mít zájem za jeho práci zaplatit - je to princip trhu práce.
Pokud mají lékaři dojem, že jejich práce stojí za víc, pak mají právo žádat víc. Nemocnice (majitelé nemocnic, resp. stát) pak samozřejmě mají právo mít dojem, že jejich práce až za tolik nestojí a ty peníze jim nedat - lékaři pak můžou tiše sklopit uši a přiznat, že to jen zkoušeli nebo se můžou sbalit a odejít.

Tak nebo tak není absolutně žádný důvod dělat kolem toho takový bordel, lékaři mají na kladení požadavků právo a tyto požadavky mohou nebo nemusí být splněny, ať do dopadne jakkoliv, tak to vpodstatě dopadne správně.

Rusové neobvinili polské piloty a jejich nadřízené, pane Doležale, komise pouze konstatovala, že nehodu zavinili polští piloti a to na základě záznamů z černé skříňky..ruská strana nedala souhlas s přistáním a poslala polský letoun na jiné letiště..nic jiného nemohli udělat, rozhodující slovo má pilot letadla..a ten se rozhodl, zcela zřejmě pod nátlakem, přistát..tak si nechte od cesty kecy o (neprokázaném) příslovečném ruském bordelu, nejspíš soudíte podle toho, jak to vypadá u vás doma

Vždyť lékař je zaměstnanec jako každý druhý, jen proto že máme pocit že jejich práce jaksi víc dotýká z nich éřec nemůžeme dělat otroky debilního řízení zdravotnictví. To rozhodnout se odejít je jejich právo. To že se nám tady někdo sanží vsugerovat, že máme bezplatné zdravotnictví a zároveň nás nutí platit zdravotní daně, místo toho aby se nás nutil pojistit a postarat se o sebe sami, je hlavní příčinou tohoto stavu.
Krom toho, když už jsme u spílání lékařů, osobně mně mnohem víc vadí naprostá zdravotní zhovadilost velké části občanů: nebudu sportovat, nebudu se starat o zdraví, budu žrát jenom levný sr..ky a pak budu doufat, že se o mě hezky postará špatně placený lékař, který mi hlavně musí pomoci bez toho aby mi řekl že něco dělám špatně. Odějděte radši vy, potom tady nebude potřeba tolik doktorů ! To že existují státní a krajské nemocnice je potom ta největší chyba, jednak je státní řízení to nejméně efektivní a druhak to tvoří z lékařů státní zaměstnance a vzhledem k tomu, že se všichni ostatní státní zaměstnanci hodně flákají, jejich náplň práce je mizivá, dostávají nehorázné 13 či dokonce 14. platy, výsměch do očí zaměstnanému člověku, který bohužel musí odvést svojí práci aby dostal mzdu, tak to potom hází i špatné světlo na doktory. Péče o zdravi je především základní povinnost člověka, lékař už je jenom pracovník, který se pokouší opravit (nikoli zachránit) to co člověk napáchal.

a jedna kontroverznější myšlenka: "se soudci mají zabývat právem, a ne spravedlností" - když se nad tím do důsledku zamyslíme, co je vlastně právo (alespoň to trestní)?
Cesta ke spravedlnosti? Těžko. Na spoustu "nespravedlnosti" právo nedosáhne, ani ji nedokáže pořádně obsáhnout. "Způsob trestu"? Svým způsobem... i když oficiálně nikoliv.

Podle mě je právo kompromis sociální kontroly: Na jednu stranu se snaží vyvolat u lidí dojem jakési spravedlnosti, která je činěna, aby tím bránilo zvrhnutí systému do kolapsu osobní msty a lynčů, na stranu druhou se snaží dosáhnout toho s minimálními náklady. Skutečným účelem rozsudku je alespoň nějak usmířit veřejnost vůči "viníkovi" a na druhou stranu viníka (ve většině případů) pokud možno nesešrotovat, odstavit ho na minimální potřebnou dobu z očí a pak ho potichu zase vrátit zpátky s vírou, že se snad poučí...

...chtít po soudcích "spravedlnost" je trochu brutální požadavek - jsou to jen lidé. Historické postavy, které byly skutečně "spravedlivé" (vládci nebo soudci) jsou předmětem legend. Navíc "spravedlnost" je mrcha velice subjektivní (a to nejen z pohledu poškozený-viník, ale zejména pro různé "nestranné" přihlížející). Chtít po soudcích, aby se drželi "práva", které je narozdíl od spravedlnosti docela jasné, je IMHO tak akorát co od nich můžeme čekat.

Přijde mi, že nám Reflex kapánek upadá do totální levicovosti...
Nesnášenlivost pana Doležala k děkujícně odcházejícím lékařům mi připadá poněkud nepatřičná. Pokud odhlédneme od jakéhosi těžko definovatelného dojmu že "by tu lékaři měli být z morální povinnosti", tak co jsou lékaři zač? Jsou to zaměstnanci státní instituce. Velice disfunkční instituce, přiznejme si. Když srovnám Železniční (soukromou) nemocnici a Vinohradskou (státní) nemocnici, je to děs a hrůza - v ŽN je všechno čisté, upravené, doktoři jsou příjemní, pacienti jsou žádáni o zhodnocení péče, preferují se dohodnuté termíny na čas před čekárnami, péče je výborná, ceny nejsou nijak hrozné, rehabilitačka pomalu jak ** hotel. Vinohradská nemocnice je ušmudlaná, doktoři jsou mnohdy (ne vždy, ale...) spíš otrávení, péče není nic zvláštního, čekáte tam hodiny a hodiny, projít víc oddělení je výlet na den. O Thomayerově nemocnici ani nemluvě - tam jsou doktoři nasupení skoro zásadně, čekačky taky děs, péče skoro nestojí za řeč - LDNka je regulerní pohřebiště (osm lidí na pokoj, zamřížovaná okna, sestry bez zájmu, jakákoliv stížnost pacienta se řeší nadopováním - osobní zkušenost, saniťák když odtamtud odvážel sousedku prohlásil, že tam byl poprvé a že to je největší děs, kterej zažil). Plýtvání peněz ve státních nemocnicích je skoro příslovečné (nákupy vybavení za trojnásobek tržních cen jsou standard).

Pokud lékař pracuje v takovémhle prostředí, vidí jak se peníze vyhazují oknem, systém nefunguje a ani není dle jeho názoru adekvátně zaplacen, tak se nedivím, že se vzteká a má toho plný zuby (představte si, že by vám šéf nepřidal s tím, že nemá prachy a jako služebáky by pak koupil místo tří fábií pět hummerů). A lékař jako zaměstnanec státní instituce má samozřejmě právo dát výpověď - můžeme být spíš rádi, že neodešli potichu, postupně, ale už dávno.

Tohle je holt cena za nezprivatizované zdravotnictví - stát nikdy neuměl nic řídit efektivněm péče je pak samozřejmě v konečném důsledku n-krát dražší