Naneštěstí jsem jednu knížku od Janouchové četla - opravdu nic moc (Ukradené dětství). Zabývat se v tomto požehnaném věku takovými hovadinami, jako jsou sexuální představy, pokládám za ztrátu času. Kdyby paní těm svým dvěma alkoholikům raději pořádně uvařila, určitě by to ocenili. Možná by ani neměli takové problémy s chlastem...
Jinak ovšem oceňuji její výzkum prováděný na opačném pohlaví. Popis čtyřicátníků a padesátníků sakra sedí. Když vidím ty pupkáče zanedbané, jak by chtěli nejmíň Sofii Loren a ještě osmnáctiletou, tak se musím smát...
Doporučuju podívat se na Nesvatbov - je to fakt skvělá sonda do života sólistů.

Ani Vy nemáte pravdu.Původně byl příběh o Červené Karkulce zcela prozaický příběh jedné dívenky jménem Karla,která chodila pravidelně navštěvovat nemocnou bábi v chalupě na kraji středně velkého městečka.Při jedné z návštěv zjistila,že babi je namol opilá a pod postelí se válí prázdné flašky od tvrdého alkoholu.Karla pouze pozna­mena­la,"ba­bičko,­vlk tady ještě nebyl a Ty jsi již sežraná".Teprve pak se toho chytli ziskuchtiví spisovatelé a dopracovali tento banální příběh do podoby dnes známé pohádky pro děti.

Hmmm, to je blbý.
Já Vás totiž nesoudil, jen jsem se ptal. Ale podle jiného úsloví bych mohl napsat, že "potrefená husa se vždycky ozve".

Vždyť jsem psal, že to zkrátím a skipnu všechny ty vývojové fáze toho příběhu... variací bylo víc a Popelka končila (v těch příbězích, které mají k té dnešní versi aspoň trochu blízko) buď v princově posteli nebo princem odkoplá nebo zařízlá (nebo odkoplá a pak zařízlá) a vůbec porůznu, nicméně aspektem té pohádky byl samozřejmě sex. Ostatně když to řeknu vulgárněji, tak alespoň co se mě týče, tak rozhodně poznám konkrétní dívku spíš podle toho, jak přiráží, než podle toho, že má osmatřicítku nohu.
Když se ten příběh později aspoň nějak ustálil, tak spolu s tím, jak se začaly šetřit děti, náhle považované za "citlivé", tak se věci začaly postupně opisovat, takže z "princ se pro***val dívkami až k Popelce" se to postupně přiklonilo k "Princ zkoušel díčí kožíšky až se dostal k Popelce které padl" (ano, mám dojem že "ztracený kožíšek" zahrnoval i alegorii k Popelčině defloraci) a pak se to nějak změnilo nějakou fran­couzsk­o/ně­meckou lingvistickou přesmyčkou kterou si teď fakt nevybavuju z kožíšku na střevíček.

Freud nebyl mým oblíbencem ani v době kdy jsem studoval psychologii (nebo spíš přesněji: od té doby není). Jeho Výklad snů je fakt docela... řekněme že některé obraty jeho argumentace mi připadají přinejmenším pochybné.
Zdrojů k tomuhle existuje víc, ona to je docela sranda, jmenovitě doporučuji třeba Ian Stewart&Jack Cohen, knížka Koule (nebo Darwinovy hodinky, nejsem si teď úplně jistý).

Díky bohu za tu ochranu Vidět naše ... ne díky.

NE NEJSEM ani v představách. Ale u Vás by to bylo možné,
protože- ,,podle sebe, soudím tebe,,

Jo, to je trefná poznámka. Ale zajímalo by mě, jak Sirien přišel na tu "původní" verzi Popelky nebo Růženky. Jestli to spíš není nějaký freudovský výklad.

http­://www­.you­tube­.com/w­atch?­v=AD­nLJW1Z­zvI&fe­ature=­play­er_em­bedded

Ale jo. Je to blbý, bude se to líbit! Jsem krapánek překvapen, myslel jsem, že je Janouchová spisovatelka a ono je to tak ubohý, jako kdyby to sesmolil Berwid.