Ale pochopil. Jenže v 15:39 jsem byl na hodině angličtiny.
Našeho původního lektora, rodilého brita, totálně pohodového týpka co měnil hodiny EN na mix výuky, konverzace a zábavy nahradila jakási v podstatě sympatická dáma, která ale není rodilou mluvčí, hrozně se snaží o korektní výslovnost, takže vyslovuje takovým tím nerealisticky přepečlivým stylem, který má ke skutečné výslovnosti podobně daleko jako tzv. čengliš, což je smutné a humorné naráz, jede přesně a striktně podle učebnice, takže je to děsná nuda, zejména když člověk anglicky v zásadě umí. Připadal sem si jak zpátky na střední a věřte mi, byl sem ochotnej psát cokoliv kamkoliv jenom probohy abych se myšlenkama dostal pryč z té ukrutně ubíjejícně nudné třídy... včetně psaní pod tuhle hromadu ***in.

Vy jste to asi nepochopil:
Pan Doležal se stává takovým Zeleným Baulem - tady se už prostě nediskutuje!

Zaujal mě názor, že by profesní komory měly sdružovat pouze jedince nezaměstnané státem. To je zdá být na pohled logické, ale podle mě to není pravda. Pokud bychom to přijali, pak se musíme zeptat, jak to je s lékaři zaměstnanými v soukromých lékařských zařízeních. Nejsou to zaměstnanci státu, ale nejsou to ani soukromníci jako takoví.
V tom případě by profesní organizace buď tyto lékaře nezahrnovaly (a byly by určeny jen soukromníkům, jenže potom to nejsou tak úplně "profesní" organizace, že, a lékaři v soukromé sféře by se museli sdružit do další, jiné organizace...) nebo by je zahrnovaly, ale v tom případě by se nakreslila tučná čára mezi prací pro stát a prací jinde než pro stát, což podle mě také není správně - ostatně státní nemocnice je v podstatě stejná jako soukromá, jen má jiného vlastníka, proč by její zaměstnanci měli mít nějaký zvláštní (ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu) přístup oproti ostatním?