10 porevolučních českých filmů, které se stanou klasikou
Ve vážné hudbě platí, že klasikou se stávají skladby, které si pamatujeme i po padesáti letech. Jak je to s filmy? Točí se ještě bijáky, na něž se s gustem - třeba jako na Homolkovi anebo na Formanovy komedie – podíváme ještě s našimi vnoučaty? Nominovali jsme deset filmů natočených po roce 1989, které - alespoň podle nás – mají potenciál nesmrtelnosti. Je mezi nimi i váš favorit? Dejte mu svůj hlas. Anebo víte o snad perle, jež v naší nominaci není? Napište nám o ni.
Kouř (Tomáš Vorel), 1990
To nejlepší se sklepácké poetiky ve filmovém muzikálu.
Obecná škola (Jan Svěrák), 1991
Kabinetní příklad inteligentní rodinné komedie, kterou táhne nezapomenutelný Třískův učitel Igor Hnízdo.
Knoflíkáři (Petr Zelenka), 1997
Povídkový film s originální poetikou s nesmrtelnými hláškami jako „Neživíš, tak nepřepínej.“ .
Pelíšky (Jan Hřebejk), 1999
Nostalgická rodinná komedie, která měla dva hrdiny: nok a vídeňský knedlík.
Je třeba zabít Sekala (Vladimír Michálek), 1997
Na westernovém půdoryse vzniklo strhující drama, jemuž dominují dva polští herci – Bohuslav Linda a Oleg Lubaszenko.
Jízda (Jan Svěrák ), 1994
Letní nízkorozpočtová romance přežije i díky skvělé písničce Mám jednu ruku dlouhou, jež dopomohla kapele Buty k nesmrtelnosti.
Kolja (Jan Svěrák), 1996
Jediný porevoluční Oscar! Co dodat!!
Zapomenuté světlo (Vladimír Michálek), 1996
Souboj farář vs. bolševik sice skončil podle předpokladů, nicméně strhujícím způsobem vykreslil hnus minulého režimu.
Dědictví aneb kurvahošigutntág (Věra Chytilová), 1992
V době premiéry nedoceněný film o české privatizaci dal po letech za pravdu bystrozraku geniální režisérky.
Alois Nebel (Tomáš Luňák), 2011
Novátorská animace, jedinečná atmosféra a skvělá promo píseň Václava Neckáře dodala tomuto snímku takřka kultovní rozměr.
