Miloš Zeman už není jednoznačný favorit voleb. Může ale zmobilizovat váhající voliče
I třetí prezident polistopadového Česka se pokusí obhájit svůj mandát. Hned od začátku měl slušnou šanci - protikandidáti se objevovali postupně a rozmělňovali hlasy nezemanovských voličů. Po druhém kole je ale všechni jinak. Mírným favoritem se stal Jiří Drahoš, a Zeman proto začal chodit do televizních debat, které původně odmítal.
Možná i proto, že kampaň provozuje de facto po celou dobu v úřadu, se Zeman neprezentoval s volebním programem a až do prvního kola se držel předsevzetí, že debat s ostatními uchazeči o post hlavy státu se nebude účastnit.
Životopis
Miloš Zeman se narodil ještě za druhé světové války, konkrétně 28. září 1944 v Kolíně. Zemanův otec, poštovní úředník od rodiny dva roky po jeho narození odešel, vyrůstal proto jen s matkou a babičkou.
Zeman maturuje v roce 1963 na střední ekonomické škole v Kolíně. Kvůli referátu o T. G. Masarykovi, němž chválil režimem zakázanou knihu Karla Čapka, mu není dovoleno pokračovat ve studiu na vysoké škole. Dva roky pracuje v účtárně závodu Tatra Kolín, na jehož doporučení o dva roky později může zahájit studium na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze. Podle Zemanových tehdejších kolegů jej práce v účtárně nebavila. V roce 1968 vstoupil do KSČ, o rok později začal přednášet prognostiku na Vysoké škole ekonomické.
Na prahu sedmdesátých let je Zeman vyloučen z komunistické strany pro nesouhlas se sovětskou okupací Československa. V roce 1971 se poprvé žení s Blankou Zemanovou, s níž má syna Davida, dnes lékaře. O sedm let později manželství končí rozvodem. Mezitím Zeman nastupuje do tělovýchovného podniku Sportpropag, kde vybuduje oddělení komplexního modelování.
Protirežimní texty
Zemanovo oddělení komplexního modelování je v roce 1984 zrušeno ÚV KSČ za publikaci údajně protistranických materiálů, v témže roce Zeman začíná pracovat v zemědělském podniku Agrodat. V roce 1986 se stává členem Světové prognostické společnosti. Těsně před revolucí je potřetí propuštěn z práce za svůj text „Prognostika a přestavba“. V listopadu 1989 promlouvá na demonstracích a besedách a stává se jednou z osobností spojených s převratem.
V roce 1990 začíná Zemanovo působení v Prognostickém ústavu. V následujících letech je nejdříve za Občanské forum, později za ČSSD zvolen poslancem. Od února 1993 do roku 2001 byl v čele sociální demokracie, kterou pozvedl k vysokým volebním výsledkům kolem 30 procent. Zároveň se v roce 1993 podruhé oženil, s Ivanou Zemanovou má dceru Kateřinu. V letech 1996-98 byl předsedou sněmovny, od roku 1998 premiérem menšinové vlády tolerované občanskými demokraty na základě opoziční smlouvy.
Zeman v roce 2001 opouští pozici předsedy ČSSD, o rok později rovněž post předsedy vlády. V roce 2003 prohrává v prezidentské volbě s Václavem Klausem, v níž jej nepodpořilo několik spolustraníků a neprošel tak ani do druhého kola. Vzápětí odjíždí na Vysočinu, odkud v roce 2005 vydává knihu „Jak jsem se mýlil v politice“, která se stane bestsellerem. V roce 2009 zakládá Stranu práv občanů, s níž se mu nepodaří dostat do sněmovny a rezignuje na post jejího předsedy. Dodnes je ale jejím členem a čestným předsedou.
V červnu 2012 Miloš Zeman oznamuje získání největšího počtu podpisů mezi občanskými kandidáty na prezidenta. V prvním kole volby vítězí se ziskem přes 24 procent hlasů, ve druhém kole poráží Karla Schwarzenberga o necelých deset procent. Jako prezident zažívá v prvním období hned čtyři vlády, jmenuje mimo jiné kontroverzní Rusnokovu vládu. Jezdí především po českých městech, diskutované jsou jeho cesty do Ruska a Číny. Vrchní soud v Praze nařizuje prezidentské kanceláři omluvu za jeho nepravdivé tvrzení, že novinář Ferdinand Peroutka napsal před válkou článek „Hitler je gentleman“. Podpora veřejnosti se u Zemana dlouhodobě drží vysoko, v prvním kole prezidentských voleb 2018, před kterým nechodil do debat s ostatními kandidáty, získal přibližně 38 procent hlasů.
Jak si Zeman vedl ve funkci
Před minulými volbami vytyčoval jako jeden ze svých cílů podporu českých podnikatelů, čehož se také jako prezident celkem držel. Byznysmeny bral často na zahraniční cesty (mimo jiné do Číny) – jejich reálný ekonomický dopad je nicméně předmětem debaty.
Když v březnu 2013 skládal Zeman prezidentský slib, mimo jiné prohlašoval, že hodlá bojovat proti neonacistickým bojůvkám. Během mandátu se už ale k problematice radikálních skupin moc nevyjadřoval, naopak část veřejnosti rozladil před dvěma lety 17. listopadu účastí na demonstraci vedle Martina Konvičky, šéfa iniciativy Islám v ČR nechceme, která byla Ministerstvem vnitra označena za extremistickou.
Zároveň sliboval navštěvovat především české kraje, do některých z nich za dobu ve funkci zavítal i pětkrát. I tady ale dokázal budit kontroverze – jednak tím, že všechny jeho návštěvy kraje musely platit (a zlínský to nedávno odmítl), za druhé se jeho cestami zabýval Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran, který řešil, zda by náklady na cesty neměly být započítány do Zemanova kampaňového limitu.
Co sliboval Zeman?
Z nesplněných volebních slibů pak stojí za zmínku ty personální – jako kandidát Zeman říkal, že na Hradě nebude mít žádné poradce. Na seznamu dostupném na oficiálních stránkách Hradu jich ale figuruje hned patnáct. Dále tvrdil, že si s sebou do funkce vezme jen tajemníka a řidiče, čehož se nakonec také zřekl – o obsazení Hradu a jeho slavných figurách už toho bylo ostatně napsáno dost.
A asi nejkřiklavější nenaplněný slib se týká prezidentských milostí. Zeman tuto pravomoc označoval za přežitek a tvrdil, že jej využívat nehodlá. Každé pravidlo má výjimky, odůvodňoval pak letos na jaře milost pro recidivistu Jiřího Kajínka.
Zdraví Miloše Zemana
Že jde Zeman do další volby skutečně ze své vůle, je dalším předmětem spekulací. Kvůli vleklým zdravotním potížím spojeným s cukrovkou (která od něj údajně „odešla“) a neuropatií Zeman údajně zvažoval podruhé nekandidovat. Podle zákulisních informací jej měli přesvědčit jeho nejbližší spolupracovníci, zejména pak kancléř Mynář a poradce Martin Nejedlý, jemuž je Zeman zavázán od doby, kdy jej právě díky Nejedlého vlivu podpořila ruská společnost Lukoil.
Zhruba v polovině srpna měl mít Zeman podle svého týmu k dispozici lehce pod 60 tisíc podpisů, nakonec jich posbíral 113 tisíc. Dle většiny průzkumů je favoritem volby, největšími soupeři by mu měli být Jiří Drahoš a Michal Horáček, kteří měli dostatek podpisů s ještě větším předstihem.
