10 nejlepších filmových fantasy všech dob, které vás vystřelí do jiného světa. A důvody, proč je musíte vidět
Kvalitních filmových fantasy není tak nepřeberné množství jako kvalitních filmových sci-fi nebo kvalitních filmových dramat o strastiplných osudech nezvedených dětí z rozvedených rodin. Možná je to tím, že prostě není v silách jen tak někoho ukočírovat mix velkolepého dobrodružství, hlubinné archetypálnosti a atmosféry tak jiného, a přece tak známého světa, aniž by to celé vypadalo jako Barbar Conan nebo Pán prstenů přes kopírák. Pár opravdových pecek se ale najde. Tady jsou.
- Pán prstenů: Dvě věže (The Lord of the Rings: The Two Towers),2002
Velkoleposti filmové trilogie o Pánovi prstenů režiséra Petera Jacksona se těžko kdy něco dosápe alespoň po hobití kotníky. Názory na to, který z jednotlivých dílů přece jen ještě o něco přesahuje ty druhé, se pochopitelně různí – úvodní Společenstvo prstenu mělo na diváka nejsilnější „wow efekt“, závěrečný Návrat krále přinesl režisérovi zase kýžené uznání filmové akademie. Přesto je to ovšem druhý díl Dvě věže, který i po mnoha letech od premiéry působí nejrobustněji a nejsevřeněji: má fenomenální úvodní scénu, má neméně fenomenální finále – a má také Gluma; a neváhá ho použít.
Fantastická hláška: „Můj milááášššššššek.“
- Princezna Mononoke (Mononoke hime),1997
Ačkoliv se dá na každý z filmů japonského tvůrce Hayao Miyazakiho přísahat jako na vrchol světové kinematografie z jiného důvodu, Princezna Mononoke zůstává v našich srdcích jako vrcholný zástupce animované fantasy (byť to samé se dá z jiné strany zase klidně říct i o jeho Cestě do fantazie). Princezna Mononoke proti sobě staví konflikt přírodního a moderního města, honba po výkonném průmyslu tu stojí v radikální opozici k zšeřelým lesním tůňkám a palné zbraně plněné střelným prachem třaskají nad hlavami hyperroztomilých duchů lesa. Tohle umí jenom Japonci.
Fantastická hláška: „Ašitako... dokážeš zachránit dívku, kterou miluješ...?“
- Barbar Conan (Conan the Barbarian), 1982
Bývá v kraji dobrým zvykem dívat se na cokoliv, v čem zatíná Arnold Schwarzenegger svaly, trochu spatra, ale Barbar Conan režiséra Olivera Stonea připomíná, že mnohé, čemu dal Arnie „ksicht“, patří k absolutní špičce svého žánru. Stejně jako je literární Barbar Conan základní cihlou podžánru fantasy zvaného meč a magie, tak je filmový Barbar Conan (se soundtrackem od Basila Poledourise) základním šutrem filmové kategorie, v níž je v podstatě jen Conan – a pak hromady jeho klonů, povalujících se na zaprášených regálech zapomenutých videopůjčoven. Jde o brutální, velkolepou fantasy, v níž se ovšem odkazuje na květinové děti a záporák cituje existencialisty.
Fantastická hláška: „Conane, co je v životě nejlepší?“
- Temný krystal (The Dark Crystal),1982
Loutková fantasy režisérů Jima Hensona a Franka Oze byla promována jako rodinný film (oba byli tvůrci legendárních Mupetů), ale z Temného krystalu se vyloupla látka podstatně temnější než dobrodružství pestrobarevných pajďuláků ze Sezamové ulice. Snímek sice vypráví velmi tradiční příběh vyvoleného, jehož údělem je znovu nastolit rovnováhu rozkolísaného světa, ovšem vypráví jej prostřednictvím sugestivní, na svou dobu revoluční animatroniky a mozek pokrucujícího designu postav i světa kolem nich. Henson poté pokračoval ve fantasy krasojízdě filmem Labyrint (a pokud vám fantasy, vyprávěná prostřednictvím loutek, sedne, doporučujeme neméně krásný snímek Strings režiséra Anderse Rønnow-Klarlunda).
Fantastická hláška: „Konec, začátek, jedno jako druhé. Velká změna. Někdy dobrá. Někdy zlá.“
- Legenda (Legend),1985
Fantasticky natočený, fantasticky obsazený film režiséra Ridleyho Scotta s Tomem Cruisem, Miou Sarou a Timem Currym v ústředních rolích sice kasovním trhákem zrovna nebyl, ale dočkal se uznání za nekompromisní přístup k vyprávění v temnějších odstínech lidové slovesnosti. Legenda je protikladem k disneyovské rozjásanosti a noří se hlouběji k hutnějším, živočišnějším a krutějším archetypům. Ke kultovnímu statusu filmu přispívá, že kromě verze pro kina vznikl ještě režisérský sestřih, který je – jak už to u Ridleyho Scotta, tvůrce Blade Runnera, bývá – ještě výrazně lepší.
Fantastická hláška: „Je-li život snem, pak se střez toho, se probudit!“
- Harry Potter a vězeň z Azkabanu (Harry Potter and the Prisoner of Azkaban),2004
Harry Potter, Hermiona Grangerová a Ron Weasely nebyli nikdy tak grungeově cool jako ve třetím dílu filmové série adaptující knihy J. K. Rowlingové o mladém čaroději s bleskem na čele. Zatímco předchozí filmy, vyprávějící o kameni mudrců a tajemné komnatě se nesly spíše v pohádkovém duchu, Vězeň z Azkabanu v režii Alfonsa Cuaróna (Potomci lidí, Gravitace) je tvrdou moderní fantasy, v níž dospívající hrdinové nosí místo čarodějnických hábitů mikiny a vytvářejí časoprostorové paradoxy putováním v čase. Toto je film, jímž si filmový Potter vysloužil ostruhy.
Fantastická hláška: „Vážně takhle vypadá můj účes zezadu?“
- Malá mořská víla,1976
Československý film Karla Kachyni sice lze označit za pohádku, ale jeho ohromující výprava, perfektní herecké obsazení a zdrcující hudební doprovod Zdeňka Lišky jej posunují do žánru fantasy, stejně jako odvážný přístup k vyznění literární předlohy Hanse Christiana Andersena. Podmořské scény, při nichž tajuplné bytosti hopkají pod hladinou oceánu s divnými věcmi na hlavách, nesmlouvavý hlas Radovana Lukavského, herecké duo sester Šafránkových a hlavně nekompromisní, tragické vyvrcholení filmu se postaraly o noční můry v nejedné dětské hlavičce.
Fantastická hláška: „Moře kvete!“
- Excalibur, 1981
Epická historická fantasy režiséra (ale také producenta a spoluscenáristy) Johna Boormana vychází ze stěžejního díla artušovské legendy Le Morte d'Arthur, v níž Thomas Malory posbíral zásadní příběhy o králi Artušovi, čaroději Merlinovi a rytířích Kulatého stolu. „Film počítá s mýtickou, ne s historickou pravdou,“ nechal se režisér slyšet během natáčení – a jeho Excalibur je dodnes látkou fungující na mnoha úrovních, ať už co se týče alegorického podobenství artušovské legendy, křesťanského významu svatého Grálu nebo jungiánských ponorů do kolektivního nevědomí; ještě o level výš pak dílo vyzdvihuje proslulé využití hudby Carla Orffa a Richarda Wágnera.
Fantastická hláška: „Nemohu se vzdát naděje, Lancelote. Je to všechno, co mám.“
- Hvězdný prach (Stardust), 2007
I v případě, že člověku připadá komiksový Sandman spisovatele Neila Gaimana trochu nadutý a přespříliš se po zádech plácající, není radno lámat hůl nad Gaimanovými jinými díly. Výtečným příkladem je filmové zpracování jeho knihy Hvězdný prach, jehož se chopil režisér Matthew Vaughn (který poté natočil takové neskutečné bomby, jako je Kick-Ass, X-Men: První třída nebo Kingsman: Tajná služba). Hvězdný prach je příběhem o hvězdě spadlé z nebe (kterou hraje Claire Danesová); a také o pirátovi, který si rád obléká ženské šaty (a kterého hraje Robert De Niro).
Fantastická hláška: „Co dělají hvězdy? Září.“
- Princezna Nevěsta (The Princess Bride), 1987
Filmová adaptace knihy Williama Goldmana, které se chopil režisér Rob Reiner, v našich krajích nemá tak kultovní status jako v západním světě; ten jí, zdá se, vyfouknul tuze oblíbený Nekonečný příběh (natočený v roce 1984 Wolfgangem Petersenem podle knihy Michaela Endeho), který s ní má přitom shodnou základní premisu: i Princezna nevěsta je rozehrána na více úrovních, v nichž jednou je samotný příběh a druhou četba knihy, v níž se příběh odehrává. Princezna nevěsta ale hru se samotným žánrem roztáčí do monumentálních otáček až na úroveň unikátní postmoderní fantasy.
Fantastická hláška: „Ahoj. Jmenuji se Inigo Montoya. Zabil jsi mi otce. Připrav se na smrt.“
