10 nejlepších filmů roku 2017 a proč je musíte vidět
Blade Runner 2049, Dunkerk, Nejtemnější hodina a dalších sedm skvělých filmů roku 2017 by vám rozhodně neměly utéct. K našemu výběru patří ještě sedm divokých karet, jejichž zhlédnutí určitě nebudete litovat.
Blade Runner 2049 • Dunkerk • T2 Trainspottting • Coco • Tvář vody • Tři billboardy kousek za Ebbingem • The Florida Project • Čtverec • Nejtemnější hodina • Logan: Wolverin a To
1. Blade Runner 2049
Přestože Oscary zřejmě posbírá (v našem žebříčku) druhý Dunkerk Christophera Nolana, Villeneuveův sequel ke Scottově kultovnímu originálu je ještě lepší (a kdyby svět nebyl tak zaujatý vlastní politickou korektností, došlo by mu to). Blade Runner 2049 patří do kategorie filmů, jež se rodí jednou za čtvrt, možná i půl století: událostí, u nichž si přejete, aby nikdy neskončily, a když skončí, neumíte se k nim nevracet. Villeneuveovi se podařilo navázat na Scottův předobraz z roku 1982 a rozvinout jej, aniž by ho pouze mechanicky inovoval (to je mimochodem něco, v čem sám Mistr Scott selhal, když chtěl oživovat jiný ze svých majstrštyků, Vetřelce). Už svými předchozími snímky Prisoners a Sicario rodák z Quebeku jasně naznačil, že máme co do činění s jedním z nejslibnějších talentů nového milénia, a Blade Runner 2049 to jenom podtrhuje.
Co čekat: Ve Villeneuveově vizuální symfonii je děj podružný, takže spíš jen pro formu – od dob Scottova Blade Runnera uplynulo 30 let, replikanti stále existují a fungují i jednotky Blade Runner, které nelegální replikanty vyhledávají a „vyřazují“. Jedním z Blade Runnerů je detektiv K (Ryan Gosling), jenž při rutinní misi najde něco, co může od základu změnit společnost i dějiny.
Proč se dívat: V málokterém filmu (natož sci-fi) s astronomickým rozpočtem lze donekonečna hledat a číst. Málokterý působí tak nekompromisně a sebevědomě. A málokterým se můžeme tak kochat. Blade Runner 2049 je navzdory své temnotě krásný v tom nejryzejším smyslu slova. Jestli Oscara nedostane alespoň kameraman Roger Deakins, pak s naším světem není něco v pořádku.
2. Dunkerk
Film označovaný za událost roku představuje vrchol Nolanovy tvorby: jako by celou svou dosavadní kariéru „trénoval“ na svůj opus magnum, dílo, z nějž mrazí ještě dlouho po odchodu z kina. Přitom je prosté patosu a válečné hrůzy popisuje téměř procedurálně: je na divácích, aby zpracovali emoce, jež jsou obrazově pouze „konstatovány“. Nikoli tedy ohlušující efekty, ale přízračnost čiré bezmoci, nikoli akce, ale lidsky prosté, a proto až děsivé, pochopitelné výjevy paniky a pokusů utéct jisté smrti. Nikoli hrdinské promluvy, ale často jen pohledy, jež řeknou víc než slova. A hudba jako všeobjímající komentář vojenských hrůz. To vše poskládané do tvaru, jehož rafinovanost a monumentalita ohromuje. (Nejeden) Oscar zaručen.
Co čekat: Jedna z (loni překvapivě) četných interpretací dějin válečného jara 1940, zde soustředěná na záchranu několika set tisíc obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků z pláží severofrancouzského Dunkerku.
Proč se dívat: Protože Nolan zraje jako víno. Protože dostane Oscara. A protože přesně takhle má vypadat historický film s přesahem.
Kde: Na DVD a Blu-ray vydal Magic Box.
3. T2 Trainspottting
Další příklad sequelu, který obstojí sám o sobě. A to přitom Danny Boyle původně žádný „druhý“ Trainspotting nechtěl – ostatně stejně jako většina z nás, kdo jsme dospívali s heslem „Choose life“ na rtech. Boyle se však se svým dítětem rozloučil tak, jak zasluhuje, to jest nepodbízivě, bez sebevykrádání a hlavně v duchu originálu. Jen ještě o píď hořčeji. Úderný soundtrack, jadrný dialekt (eufemisticky řečeno), nejčernější humor i Doyleova neutuchající filmařská vynalézavost (kam na ty nápady chodí?!) aneb vše dobré zůstalo. A korunovala to filmařská zkušenost režiséra, jenž se nikdy nepřestane posouvat vpřed.
Co čekat: Děj nic převratného nepřináší – dávní přátelé se shledají a krom toho, že se snaží začít znovu a líp, zmítají jimi staré křivdy. Jenže ho dostal do ruky Boyle a ten by udělal zážitek i z vysílání Šlágr TV. Takže asi tak.
Proč se dívat: Žádné opojení vlastním mýtem, Boyleův přístup je díky bohu opačný. Výchozí zdroj si uvědomuje, leč nevnucuje, takže ho cítíme „jen“ podprahově – přes povědomé hudební motivy, vizuální postupy, slovní narážky či charakteristická gesta i několikavteřinové záblesky z „jedničky“, jež pokaždé naťuknou, ale nikdy neotráví. Fajnová prácička.
Kde: Na DVD a Blu-ray vydal Bontonfilm.
4. Coco
Je příjemné vědět, že některé jistoty zůstávají zachovány i v dnešní turbulentní době. Například že Pixar pořád ještě umí myslet „za roh“. Při všech těch Autech a Letadlech s pořadovým číslem XY se člověk už už smiřoval s tím, že studio proslulé svým nekonformním přístupem k tradičnímu žánru jednoho dne úplně „zdisneyovatí“, leč předešlý film V hlavě a teď novinka Coco dávají fanouškům naději. Coco je totiž opět filmem, jenž ocení i dospělí, ba dokonce především dospělí: svěžím, hravým, vtipným, ironickým, místy dokonce i politicky jízlivým. S příběhem pro děti, vzkazy pro rodiče a postavami pro všechny (třeba kostra Fridy Kahlo dokáže být zatraceně sexy). Dokonce i to poselství o rodině, co je nade vše, má v pestrobarevném podání z mexického záhrobí šťávu.
Co čekat: Miguel je kluk, který se odmalička touží stát hudebníkem, jen má tu smůlu, že žije v rodině, jíž nesmí muzika přes práh.
Proč se dívat: Budete si zpívat, budete se smát a budete se těšit, až umřete, protože (minimálně v mexické Říši mrtvých) to žije!
Kde: V kinech od 18. ledna.
5. Tvář vody
Žánrově nezařaditelný příspěvek mistra nálad Guillerma del Tora se vmáčknul na samý konec roku 2017 (k nám se dostává až letos), a byl tak možná trochu přehlížen. Je proto dobré zdůraznit, že neprávem. Film na pomezí pohádky, romance, komedie, fantasy a špionážního dramatu je omamný ve svém fantaskně-dobovém vizuálu a fascinující ve způsobu, jakým s naprostou samozřejmostí předkládá jevy z rodu nadpřirozených. Zároveň skrze nenápadné detaily vypovídá o časech, kdy ženy musely být hospodyňkami a rasové předsudky se braly jako norma. A ještě ke všemu je dojemný.
Co čekat: V utajované americké vládní laboratoři probíhají neúspěšné experimenty s podivuhodným obojživelným monstrem nalezeným v Amazonii. Až jednoho dne mu němá uklízečka Elisa nabídne vejce natvrdo…
Proč se dívat: Magický mix stylů funguje a snové výjevy vás očarují. Sally Hawkinsová hraje jako o život. A taky jste, sázím, ještě nikdy neviděli milování (obdařeného) amazonského „netvora a panny“ v zatopené činžákové koupelně.
Kde: V kinech od 15. února.
6. Tři billboardy kousek za Ebbingem
Třetí celovečerní film Martina McDonagha (silnějšího v roli scenáristy než režiséra) není bez chyby, ale poté, co opanoval Zlaté glóby, se o ničem jiném nemluví. Máte-li chuť na trochu netradiční detektivku s přesahem, jste na správné adrese.
Co čekat: Matka z Missouri marně čeká na dopadení vraha své dcery. Zaplatí si proto kampaň na billboardech, jíž proti sobě poštve většinu obyvatel jižanského zapadákova.
Proč se dívat: Tak především jde o vítěze Zlatých glóbů (celkem 4 sošky včetně hlavní). Atmosféra Jihu se všemi jeho předsudky a stereotypy funguje. A Frances McDormandová, miláček nás všech, kdo zbožňujeme Fargo, je v roli neodbytné mstitelky nepřekonatelná.
Kde: V kinech od 18. ledna.
7. The Florida Project
Nebude vám z něj dobře, to nepopíráme: vidět děti v nesnázích je vždycky těžké. Jenže Sean Baker (Tangerine) pojal nepříjemné téma rafinovaně: místo aby se vyžíval v drastických ukázkách křivd vůči dětem na okraji společnosti, ukazuje je jako šťastné nevinné bytosti (protože děti přece dokážou být šťastné všude). To zlé se k nám dostává jen jako by mimoděk, v záblescích, jež však v kombinaci s rozzářenou atmosférou fungují jako paprsky laseru: zasáhnou přesně, účinně a nevratně.
Co čekat: Příběhy dětí živořících na dohled od prosluněného Disneylandu.
Proč se dívat: Byť ve vás zakoření nepříjemný pocit bezvýchodnosti a hnusu, dívat se nepřestanete. Je to totiž paradoxně jeden z nejlidštějších filmů, s jakým jste kdy měli tu čest. A naděje umírá poslední, i když v tomhle případě se věří jenom těžko. Jo, a taky „protože Willem Dafoe“: máte prosím tu čest s jednou z jeho opravdu životních rolí. Nenápadný klenot.
Kde: V kinech od 22. února.
8. Čtverec
Nečekaný vítěz loňského festivalu v Cannes, břitká satira o tenké hranici mezi uměním a neuměním, se sice tváří jako sonda do světa intelektuálů, ale ve skutečnosti si právě z intelektuálů v druhém plánu střílí. A nejenom z nich. Rubenu Ostlundovi se podařilo s lehkostí jemu vlastní pojednat ta nejaktuálnější témata, jež přitom mnohdy věru lehká nejsou: od falešného altruismu evropské společnosti přes protiuprchlické nálady až po lidskou lhostejnost, tolik příznačnou pro anonymní internetový věk. Nemluvě o tom, že nabídl i nejoriginálnější milostnou scénu novodobé historie. Nebo už jste snad viděli sex v přítomnosti šimpanzího spolubydlícího?
Co čekat: Kurátor prestižního muzea moderního umění chystá „konceptuální“ výstavu, jejímž ústředním motivem je čtverec o rozměrech 4 x 4 metry. Zatímco hledá způsob, jak ji zpropagovat, při velmi bizarní krádeži přijde o peněženku a mobil a spolu s jedním z kolegů se rozhodne dát pachateli lekci.
Proč se dívat: Budete se bavit. Budete přemýšlet. A uvidíte jeden z nejlepších loňských evropských filmů (který ocenil i Almodóvar).
Kde: Na DVD od 13. 5. 2018 (Film Europe).
9. Nejtemnější hodina
Protipól k Nolanově obrazové válečné poémě a další příspěvek do diskuze o světě v krizi, vyslovený skrze historické téma. Nejtemnější hodina stihla světovou premiéru těsně před Vánoci a hned zaujala všechny od historiků až po filmové akademiky: líčí totiž zákulisí nástupu Winstona Churchilla do funkce premiéra. A líčí to s takovou bravurou, že už má na kontě přes padesát nominací a na třicet cen. Nutno říct, že nejvíce si ji zaslouží Gary Oldman za plastické ztvárnění politika, jejž v minulosti mnozí herci spíše karikovali než hráli.
Co čekat: Opět rok 1940, opět (nejen) téma Dunkerk, ale tentokrát pohledem za dveře britských politických institucí.
Proč se dívat: Nadlidský, či chcete-li, nadherecký výkon Garyho Oldmana svádí k tomu, abychom Nejtemnější hodinu nazývali „jeho“ filmem. Je ale také skvěle napsaný (Anthony McCarten, autor Teorie všeho) a díky obratnosti režiséra Joea Wrighta odsýpá, i když se v něm takřka neustále mluví. Kromě toho vám osvětlí, co Nolanův Dunkerk pouze naznačuje: dáte-li si oba filmy současně, můžete rovnou k maturitě.
Kde: V kinech od 11. ledna.
10. Logan: Wolverin a To
Nebývá zvykem oceňovat blockbustery a franšízy, ale filmy z konce naší TOP 10 se o místo v ní dělí právě proto, že tyto kategorie překonávají. Oba svůj žánr ctí a hýčkají tak, že žádný fanda neodejde zklamán, zároveň se však někde v hloubi lačně dotýkají emocí a témat, jež by bez přehánění vystačily na seriózní drama. Zlo, jež útočí v nejlepší adaptaci Kinga za poslední desítky let, zdaleka nezůstává jen zlem fantastickým, stejně jako odkazy z Logana míří z x-menovské reality do naší. Neboli důkaz, že i řemeslo lze dělat na výši.
Co čekat: To – Děsivý klaun Pennywise, vystrašené děti a adaptace (půlky) bestselleru z roku 1987. Logan: Wolverin – Rozloučení s hrdinou x-menovské série v podání Hugha Jackmana.
Proč se dívat: Připomínka, že zlo není jenom termín z pohádky a že ani superhrdinové nejsou nesmrtelní. A také že i „hollywoodská“ látka pro pobavení mas se dá pojmout se ctí.
Kde: Na DVD a Blu-ray vydal Bontonfilm (Logan) a Magic Box (To).
Divoká karta aneb co ještě zasluhuje pozornost: Lady Bird, Nit z přízraků, Paddington 2, Ghost Story, Okja, The Meyerowitz Stories, Detroit.
