Video placeholder
Smrtelné stroje. Filmy, který by snad mohl skóre roku 2018 ještě zachránit (v prosinci): Peter Jackson a jeho parta chystá na prosinec velkoryse pojatou ságu o jezdících městech, která brázdí pustinu vzdálené budoucnosti a požírají jedno druhé. Knižní sérii Kroniky hladového města Philipa Reevea už má mnohý čtenář sice v malíku, ale třeba nám to nakonec vyrazí dech.
Alita: Battle Angel. Film, který by snad mohl skóre roku 2018 ještě zachránit (v prosinci): Do kin půjde také ještě celovečerní verze mangy Alita: Battle Angel, kterou režíruje Robert Rodriguez v produkci Jamese Camerona a Jona Landaua. Což může být třeba i úplně úžasné!
Captive State. Film, který by to přinejhorším snad mohl případně zachránit v příštím roce: Dostali nás. Mimozemská okupace je v plném proudu. To je situace, kterou bude rozvíjet očekávaný film Captive State Rupera Wyatta, tvůrce solidního Zrození planety opic. Nezapomínejme ovšem na to, že příští rok přivítá v kinech i závěrečnou epizodu Star Wars, která – bude-li pokračovat v nastaveném ražení – možná přivodí absolutní kolaps filmové sci-fi a dalších dvacet let budeme sledovat pro jistotu jen romantické komedie z prostředí burzovních makléřů, protože tam nejsou žádné světelné meče a další věci, které by nám tu bolest mohly připomínat.
Mute. Film, který letos scifistické fanoušky zabolel nejvíc: Neonoirová sci-fi o němém barmanovi, který v neónovém světě budoucnosti pátrá po záhadně zmizelém objektu své touhy, k sobě přitáhla pozornost zejména jménem režiséra Duncana Jonese. Protože ten kdysi natočil celkem milou sci-fi Moon a za pozornost stál i následující Zdrojový kód. Jenže pak natočil také Warcraft: První střet, který byl hrůzný. A Mute je už jenom nudný.
Důvěrný nepřítel. Čestné uznání pro nejhorší českou sci-fi roku: Fascinující příklad kybernetické scifárny, jejíž vědecká stránka má inteligenční kvocient těsnění kabelu u elektrické zásuvky. Drastické vyprávění o inteligentním domě, který je nějaký porouchaný, nebo co, je katastroficky absurdní halucinací o sci-fi od tvůrců Rafťáků a Snowboarďáků.
5 Fotogalerie

Nejlepší sci-fi filmy roku 2018 a ještě něco navíc

Darek Šmíd

Na rovinu, rok 2018 nebyl pro filmovou sci-fi dobrý rok. Největší hollywoodský trhák, který lze do žánru zařadit, balancuje na pomezí žánru a s jeho zařazením do vědecké fikce by šlo s úspěchem polemizovat, nejvíce vzývaný film z televizní produkce má zase značné mezery ve všem, co se netýká pouze jeho sci-fi vize – a přesto se v žebříčku objevit musí, protože nic lepšího letos prostě nikdo (zatím) nenatočil.

Z čistě subjektivního hlediska autora těchto řádků se filmová sci-fi nadále plácá v tématech, která literární sci-fi prozkoumala a vystřelila do Slunce už před dvaceti lety, a vizím, jež se objevují ve fascinujících knižních scifárnách dnes, celovečerní forma dvouhodinového snímku už nestačí ani omylem.

Podstatně zajímavější věci se odehrávají jednak v oblasti knih (viz i letos u nás vyšlá kniha Petera F. Hamiltona Pandořina hvězda: Bariéra) a jednak televizních seriálů (viz letošní kyberpunková událost Altered Carbon podle stejnojmenné knihy či v letošním roce dokončená a v mnohém inovativní první série Star Trek: Discovery). Vezměte si jen třetí sérii kresleného Ricka a Mortyho, která vloni obrátila vzhůru nohama víc scifistických konceptů, než se na filmovém plátně podařilo zpracovat za posledních deset let.

Je tu tedy vůbec něco, o čem v souvislosti s filmovou sci-fi hovořit? Ale samozřejmě. Jen na to nelze pět ódy.

6. Tiché místo (A Quiet Place)

Pozoruhodný koncept a okulibé zpracování takřka přebíjí fakt, že zápletka stojí na mimořádně vratkých základech a všechno, co se děje (zejména extrémně nesympatickým dětským) postavám, se děje jen proto, aby se ve filmu vůbec něco dělo. Svět, který ovládla monstra se supersluchem, je ovšem z hlediska výpravy mile pochmurný (jen nad ním nesmí divák moc přemýšlet) a příšery jsou opravdu strašidelné – tedy dokud nevyjde najevo, jak na ně. Protože to už je pak jenom trapárna.

5. Annihilation

Režisér Alex Garland napsal scénáře scifisty velmi oceňovaných filmů Sunshine a Dredd a natočil neméně hýčkaný, byť tématicky vyprázdněný film o umělé inteligenci Ex Machina. Jeho nejnovější počin Annihilation je adaptací stejnojmenného literárního díla Jeffa VanderMeera a stojí za pozornost spíše z vizuální a konceptuální, než příběhové stránky. Vyprávění o partě vědkyň, které se střetnou s mimozemským čímsi v doprovodu neustávající hysterie, člověka ponouká sebrat těm ženským kvéry a vyrazit to celé oddřít místo nich, ale mimozemskost snímku je vcelku uhrančivá.

4. Solo: Star Wars Story

Video placeholder
Trailer filmu Solo: A Star Wars Story s českými titulky • Facebook.com/StarWars

V porovnání s apokalyptickou pasekou, kterou ve světě Hvězdných válek natropila loňská epizoda Poslední z Jediů, je sólový snímek o Hanovi Solovi závanem čerstvého vzdoušku ve vesmírném vakuu... za což byl Solo také náležitě potrestán. Zatímco Poslední z Jediů rozsekal starou mytologii a znechutil podstatné množství fanoušků (viz 45% divácké skóre na Rotten Tomatoes), Solo se držel starých pořádků a přinesl rozkošnou oldschoolovou vesmírnou vyprávěnku. Jenže na tu zase nechodili lidi, takže Solo se plánovaného pokračování nedočká (a nevzniknou ani jiné, do té doby ještě plánované filmy) a Hvězdné války budou asi nadále padat do černé díry, do níž se vydaly.

3. Upgrade

Akční nářez o chlapíkovi v dialogu s umělou inteligencí implantovanou ve svém vlastním těle je osvěžující jak z hlediska brutálního zpracování, tak jako solidně odvyprávěné dobrodružství se smyslem pro temnější odstíny humoru. Ačkoliv jde pořád o béčkovou akční scifárnu se všemi svými neduhy, má Upgrade ze všech hodnocených filmů nejvíce prvků scifistické extrapolace současných trendů do budoucnosti; jezdí tu kupříkladu autonomní automobily a dělají všechny ty věci, které by autonomní automobily dělat mohly, i kdyby je dělat raději neměly.

2. Ready Player One

Video placeholder
Trailer filmu Stevena Spielberga Ready Player One • Facebook.com/ReadyPlayerOneMovie

Ani Steven Spielberg se nevydal do neprozkoumaných vod a vsadil na retrovlnu nostalgie po fantastice konce minulého tisíciletí adaptací románu Ernesta Clinea Ready Player One. V klasické kyberpunkovce narvané popkulturními odkazy mohl vytěžit mnohé z toho, co natočil on sám nebo jeho filmařští kamarádi, a výsledkem je pohlazení po duši, očích a mnohých dalších orgánech zarytých příznivců klasických scifistických konceptů. Nic nového pod Sluncem, ale bylo to krásné.

1. Avengers: Infinity War

Jediný film roku, který se blíží monumentální space opeře, je současně také první část vyvrcholení mnohaleté komiksové ságy o Avengerech. Kosmický epos sice zahrnuje stejně tak pokročilou sci-fi jako mysteriózní magii a starou dobrou pozemskou přesdržkovačku, ale skutečně se tu jedná o anihilaci druhů v galaktickém měřítku a do hry jsou zataženy natolik ryze scifárenské koncepty, jako jsou příběhy Strážců galaxie, že se Avengers: Infinity War může sebevědomě usadit na trůnu nejlepší filmové sci-fi roku. Nejde přitom jen o tu velkolepost. Infinity War patří i k nejoriginálnějším snímkům roku, neb oproti očekávání nevypráví příběh hrdinů, ale genocidního záporáka. Pokračování příští rok možná mnohé z toho zrelativizuje, ale pro tuto chvíli si to užijme.

Další filmy najdete v naší fotogalerii: