Čokoládový král Petro Porošenko se pomalu loučí s prezidentským úřadem. Proč ho Ukrajinci už nechtějí?
Úřadující ukrajinský prezident Petro Porošenko má několik dní před druhým kolem prezidentských voleb velmi špatné vyhlídky Použijeme-li jeho přezdívku, Čokoládový král zřejmě v prezidentském paláci končí. V souboji s komikem Volodymyrem Zelenským ho totiž chce volit jen každý čtvrtý občan, který půjde v neděli volit.
Porošenko je teď po pěti letech v úřadu v očích veřejnosti značně opotřebován tím, že země je fakticky stále v ekonomicky nákladné válce, reformy jdou pomalu, korupce nezmizela a řada Ukrajinců přemýšlí, zda se vůbec něco změnilo. Skoro všichni teď chtějí změnu. Porošenkovi nepomáhá ani to, že jako stávající prezident může profitovat z faktu, že je kandidátem současné moci, což se vždy na Ukrajině počítá. Ukrajinci jsou ve většině hluší k tomu, že se profiluje jako jediný, kdo bude nezpochybnitelným garantem Ukrajiny, jak funguje v době po Majdanu a čelí tlaku Ruska. Jeho kampaň vykresluje Zelenského jako někoho, komu se nedá ve vztahu k Rusku věřit, ale Porošenkovi to nepomáhá už ani na silně národně ukrajinsky cítícím západě země.
Petro Porošenko přišel ke své přezdívce „Čokoládový král“ díky svému podnikání. Již krátce po dokončení vysokoškolských studií se Porošenko vrhl do byznysu na poli potravinářských výrobků, kde začínal obchodem s kakaovými boby, ale poměrně rychle vybudoval největšího ukrajinského výrobce čokolády a cukrovinek.
Jeho koncern nese značku Rošen, jejíž jméno vzniklo z části majitelova příjmení. Porošenkova firma byla před jeho vstupem do prezidentského úřadu podle odhadů 18. největším výrobcem sladkostí na světě a exportovala výrobky do mnoha postsovětských států. Jednu výrobní pobočku měl Rošen dokonce v ruském městě Lipeck.
Porošenko jako bojovník s Ruskem
Před první kandidaturou Porošenkovi bez pochyby pomohlo, že ruské úřady nejenom komplikovaly dovoz jeho sladkostí do Ruska, ale dokonce dělaly pod různými záminkami velké problémy jeho závodu v Lipecku. Na Ukrajině to tehdy mnozí považovali za odvetu za Porošenkovu angažovanost v majdanském hnutí a následné změně režimu. U části voličů pak naopak před pěti lety rezonovalo, že Porošenko umí obchodovat i se zeměmi na východ od Ukrajiny.
Devátý nejbohatší člověk Ukrajiny tehdy v mnoha rozhovorech popíral, že by byl oligarchou, a odvolával se vždy na fakt, že na rozdíl od tzv. oligarchů nezískal své jmění díky divoké privatizaci státního majetku těsně po pádu Sovětského svazu. Nutno dodat, že tento popis jeho podnikatelských začátků nesdílí na Ukrajině zdaleka všichni, ale platí, že na rozdíl od jiných oligarchů nebyl před prvním prezidentským zvolením všeobecně považován za součást rozbujelého korupčního systému v zemi.
Po zvolení v roce 2014 Porošenko slíbil svou potravinářskou firmu prodat, ale dlouho nemohl najít kupce, takže ji posléze převedl do tzv. slepého svěřenského fondu, kde na ní už nemá vliv.
Chameleon ukrajinské politiky
Odpůrci označují Porošenka za největšího chameleona ukrajinské politiky posledního čtvrtstoletí. Odvolávají se na skutečnost, že se Porošenko dokázal politicky „zaplést“ se všemi třemi předcházejícími prezidenty země. V politice začínal před více než 20 lety jako podporovatel provýchodního prezidenta Kučmy. Jeho tábor ale posléze opustil a začal podporovat hlavního lídra Oranžové revoluce a prozápadního tábora Viktora Juščenka, což mu později vyneslo i místo ministra zahraničí.
S Juščenkem si byl jeden z hlavních financiérů Oranžové revoluce z roku 2004 natolik blízký, že se dokonce stal kmotrem jeho dětí. Porošenko si tehdy sám myslel i na post premiéra, ale přednost dostala jiná hvězda Oranžové revoluce Julija Tymošenková, což z obou udělalo dlouholeté rivaly. Jejich nedobrý vztah přetrval až do současnosti a občas se dokonce řešil i soudní cestou.
Když na Ukrajině opět vzal vrch Janukovyč a jeho proruská Strana regionů, putovala Tymošenková do vězení, zatímco Porošenko překvapivě přijal nejprve post šéfa Národní banky Ukrajiny a později i ministra ekonomického rozvoje a obchodu. Když v Kyjevě vypukly protesty na náměstí Majdan, stál už Čokoládový král opět na druhé straně pomyslné barikády a jeho televize Kanál 5 jako jedna z mála informovala o situaci v kyjevských ulicích.
Tajemství úspěchu
I na Ukrajině mnohé překvapil vzestup preferencí Porošenka před prezidentskými volbami, které následovaly po vítězství Majdanu a rezignaci Janukovyče. Nechybí ani názory, že jeho okolí „něco“ investovalo do toho, aby čísla v tehdejších průzkumech byla trochu vyšší než v reálu, což ale na Ukrajině není nic neobvyklého.
Jiní přičítali tehdejší Porošenkovu náhlou podporu jeho medializovanému pokusu urovnat spor na Krymu. Když se na Krymu moci ujaly proruské síly, Porošenko na poloostrov odletěl, aby se pokusil se vzbouřenci vyjednávat. Původně přislíbené jednání s jejich lídry se ale z vůle separatistů neuskutečnilo a Porošenka začal po městě honit rozvášněný dav proruských demonstrantů, před kterými musel ujet až taxíkem, do nějž na poslední chvíli naskočil.
Tento moment mu přinesl možná větší popularitu než jeho účast na protestech proti bývalému prezidentu Janukovyčovi, které se měsíce konaly na kyjevském náměstí Majdan. Porošenko tyto protesty podporoval jako jediný ukrajinský oligarcha od samého počátku a dokonce se proslýchá, že byl hlavním sponzorem a organizátorem celé akce. Tvářemi revoluce se ovšem mnohem více než on stali šéfové tří tehdejších opozičních stran – boxer Kličko, pomajdanovský premiér Jaceňuk a šéf nacionalistů Tahňybok.
Porošenko ovšem díky tomu nebyl spojován s některými problematickými okamžiky změny vlády a jevil se jako umírněná varianta. V tehdejší kampani mu pomohlo také to, že mnozí Ukrajinci věřili, že je už natolik bohatý, že nebude v prezidentské funkci krást. Výhodou pro Porošenka tehdy byl také jeho původ, protože se narodil ve městě Bolhrad nedaleko Oděsy, takže pochází z jihovýchodní části země, která se po Majdanu cítila pod tlakem západní Ukrajiny. Většinu života ale Porošenko prožil ve středoukrajinském městě Vinica, což z něj ale v rámci ukrajinské polarizace Západ-Východ dlouho činilo muže pomyslného středu.
Go west
To se ale hodně změnilo, když se Porošenko stal před pěti lety poprvé prezidentem, protože jako ten, kdo vedl souboj s Ruskem, se stal spíše oblíbencem národně orientovaného západu země.
Teď už ale nvede ani tam, protože Ukrajinci už nechtějí někoho, kdo je „nahoře“ dlouhá desetiletí a chtějí zkusit něco zbrusu nového. Porošenko tak může mít i větší problémy než jen to, že skončí už po prvních pěti letech v prezidentské funkci, což se ostatně stalo zatím s jedinou výjimkou všem jeho prezidentským předchůdcům. Jeho rival a velký favorit druhého kola Zelenskyj totiž občas naznačuje, že by Porošenko měl jít do vězení. Na tom se také případně ukáže, jak moc Zelenského řídí jeho údajný ochránce a „režisér“ oligarcha Kolomojskyj, který chce Porošenkovi oplatit své ponížení, když ho prezident odvolal z funkce gubernátora. Prezident Majdanu proto nemá moc dobré vyhlídky.
