První věta románu je nejdůležitější věta románu. Přečtěte si ty nejlepší
Už pěkných pár dní se v redakci Reflexu snažíme přijít na to, zda je první věta románu opravdu tak důležitým faktorem, jak ve vzácné shodě tvrdí většina prozaiků, literárních teoretiků, čtenářů, a dokonce i samotných literárních postav. Poslední zmíněné tvrzení mohu doložit třeba následujícím úryvkem z výborného románu Jana Nováka Aljaška (nakladatelství Plus ho vydá na samém konci ledna):
Mike se vymrštil z barové stoličky, chytil mě za ruku a řičel: „No to snad, kurva, není pravda! To se mi snad zdá! Já dělámexactly to samý!“
Tak to vidíte. Někteří z nás v Reflexu taky děláme exactly to samý, takže si za pár dní budete na tomto webu moci přečíst, kterou z prvních vět svých oblíbených románů považují za geniální, převratnou, strhující atd. jednotliví redaktoři našeho týdeníku. Mohu-li posoudit výběr těch deseti, od nichž jsem už jejich příspěvek do ankety obdržela, mnohé to o nich vypovídá. Tedy kromě toho, že umějí číst a že čtou evidentně s vášní.
Mimochodem, umíte-li anglicky a kvalita první věty románu vám momentálně leží v hlavě natolik, že byste si rádi přečetli seznam stovky nejlepších prvních vět podle respondentů odborného „obměsíčníku“ American Book Review, tady ho máte.
Inspirujte se a přečtěte si, jakou první větu románu si oblíbili Lou Fanánek Hagen a další „lidi od kultury“, a sami se zapojte do diskuse pod článkem! Snad se do března, ustaveného (ostatně, víte proč?) jako měsíc knihy, dobereme s vaší pomocí výsledku a společně tu vyhlásíme naši nejoblíbenější první větu románu – respektive nejlepší první větu románu všech dob.
Lou Fanánek Hagen, pěvec
Faust z předsádky Mistra a Markétky: „Té síly já jsem díl, jež chtíc páchat zlo vždy dobro vykoná.“
Galina Miklínová, režisérka a ilustrátorka
„Nechtěl jsem se dozvědět, ale dozvěděl se, že jedna z obou dívek, když už nebyla děvče a přednedávnem se vrátila ze svatební cesty, vešla do koupelny, stoupla si před zrcadlo, rozepnula si blůzu, sundala podprsenku a našla si srdce ústím pistole patřící jejímu otci, který právě seděl v jídelně s částí rodiny a třemi hosty.“ K první větě z románu Javiera Maríase – Srdce tak bílé – není třeba nic dodávat. Přece byste po jejím přečtení tento skvělý román neodložili.
Karel Veselý, hudební publicista
Sci-fi román Dhalgren od Samuela R. Delanyho z roku 1974 začíná větou, ze které čtenář vidí jen její konec „...zranit podzimní město“. Po devíti stech stránkách román pro změnu uzavírá věta, které chybí konec. Delany nám chce nejspíše vzkázat, že nic nezačíná a nic nekončí a že jeho text je součástí našeho světa, který prostě jen pluje dál.
Vojtěch Lindaur, hudební publicista
„Milý čtenáři, víš co znamená slovo greenhorn?“
Karel May: Vinnetou, 1. díl
Ta věta působí varovně – naskočí mně vždy, když se do něčeho nového pouštím. Šeptá mi: Bacha, vole!
Jana Kačurová, Full Moon Magazine
„The sky above the port was the color of television, tuned to a dead channel.“
William Gibson – Neuromancer (1984). V žánru patrně nejlepší expozice všech dob.
Richard Erml, divadelní kritik
„Bylo to přece jednoho z těch dnů, kdy se nic neděje, kdy slunce a měsíc, obyčejně pečující o zpestřování života, vycházejí nečinně a po sousedsku družně jako slepice, když za vytrvalého deště cítí, že život bude až do večera jednotvárný.“
Jean Giraudoux: Zuzanka a Tichý oceán
Materiál o prvních větách románů si přečtěte v novém čísle Reflexu. A jaká je vaše nejoblíbenější první věta? Napište nám ji do diskuze pod článkem nebo na adresu rxonline@reflex.cz.
Aktualizováno: Přečtěte si oblíbené první věty čtenářů Reflexu.
