Zuzana Čaputová míří k vítězství v prezidentských volbách. Co by „Kisku v sukních“ mohlo ještě zastavit?
Po prvním kole slovenské prezidentské volby je jasnou favoritkou na zvolení levicově liberální kandidátka Zuzana Čaputová. Čaputová je nováček ve vrcholné politice, ale před druhým kolem má v ruce všechny trumfy. Je tedy vysoce reálné, že Slovensko zažije pět let starý scénář a ve volbách prezidentem znovu zvolí opozičního kandidáta a navíc člověka, který dosud nehrál ve slovenské politice větší roli. Minule se to povedlo Andreji Kiskovi, teď vše naznačuje, že si Slováci vyberou „Kisku v sukních.“
Pětačtyřicetiletá advokátka Zuzana Čaputová byla před začátkem prezidentské kampaně známá snad jen lokálně, a to na západním Slovensku, kde na sebe rodačka z Bratislavy upozornila jako aktivistka, která bojovala proti skládce v tamním menším městě Pezinok.
Právě v Pezinku pracovala po skončení vysokoškolského studia Čaputová jako právnička na městském úřadu, ale brzo se postavila do čela místní iniciativy „Skládka do města nepatří“, která bojovala proti dalšímu povolení skládky odpadů ve městě. Tažení proti skládce, která podle odpůrců měla znečistit spodní vody ve městě, věnovala mladá právnička deset let a dotáhla ho až k úspěšnému konci před Nejvyšším soudem Slovenské republiky.
Za tuto aktivitu i další práci v neziskovém sektoru, kde se věnovala například problematice týraných dětí nebo posilování právního státu, byla několikrát oceněna.
Slovenské prezidentské volby sledujte online s Reflexem >>>
Progresivní Slovensko a postkomunisté
Nakonec se ovšem rozhodla vstoupit do politiky. V roce 2018 se stala členkou nové strany Progresivní Slovensko a byla zvolena na ustavujícím sjezdu její místopředsedkyní. Progresivní Slovensko je stranou, která je vnímána jako opozice vůči dlouholeté vládě Smeru, jejímž symbolem je bývalý premiér Robert Fico, a jedna z částí spektra „městských“ politických subjektů. Liší se ale od zbytku těchto stran tím, že je levicově liberální.
Její zakladatel a podnikatel Ivan Štefunko v mládí předsedal mládežnické organizaci postkomunistických socialistů Mladá levice a později se pokoušel angažovat v nových levicových subjektech. Jím iniciované Progresivní Slovensko se dlouho stavělo do pozice „prezidentské strany,“ kterou by mohl po odchodu z čela země posílit samotný Andrej Kiska. Dosluhující prezident se ke straně nikdy nepřihlásil, ale neformálně Progresivní Slovensko tvoří levé křídlo kiskovců. Ideologicky je tato strana sociálně, a tedy levicově, liberální. V České republice obdobný subjekt nemáme, ale názorově by asi ladil se sobotkovskou či dienstbierovskou části ČSSD, pokud bychom si odmysleli její sociálnědemokratickou tradici.
Robert Mistrík: Dohoda nedohoda
Čaputová je místopředsedkyní Progresivního Slovenska, ale do prezidentské volby se rozhodla jít „na podpisy“ občanů i proto, že její strana má ve slovenském parlamentu aktuálně jediného zástupce (bývalého člena a poslance Suľíkova uskupení Svoboda a solidarita).
V kampani byla rozvedená maminka dvou dětí dlouho ve stínu jiného liberálního a městského kandidáta – vědce a podnikatele Roberta Mistríka, kterého podporovala pravicová opozice. V souboji dvou dosud neznámých osobností o pozici hlavního opozičního kandidáta se ovšem postupně začaly projevovat komunikační schopnosti obou pretendentů.
Lídři pravicových opozičních stran ovšem nejprve oba přivedli k jednacímu stolu a tlačili je k dohodě, aby se slabší z nich vzdal ve prospěch silnějšího, což mělo zabránit scénáři, kdy se v druhém kole utká kandidát vládního Smeru a nacionalistického tábora. Zdálo se, že k takové dohodě došlo, ale Čaputová, která byla v té době ještě v průzkumech volebních preferencí daleko za Mistríkem, ji později zpochybnila a explicitně se kandidatury jako slabší vzdát odmítla.
Kandidátka neficovského světa
Ve srovnání se „sucharem“ Mistríkem začala bezprostředněji vystupující Čaputová postupně sbírat nové hlasy a přibližovat se v míře podpory k dosud vedoucímu Mistríkovi. Krátce před začátkem moratoria na zveřejňování volebních průzkumů, které na Slovensku trvá dva týdny, Čaputová Mistríka dokonce předehnala, a to velmi výrazně také díky hlasům žen, které ji podporují nadprůměrně.
V této situaci učinil Robert Mistrík vskutku rytířské gesto, a i na základě zpochybněné dohody se kandidatury v její prospěch vzdal. Telefonické rychloprůzkumy pak už jen stihly zachytit, že se voliči obou liberálních kandidátů spojili v podpoře Čaputové.
Pod tlakem konzervativců
Jak ukázaly výsledky prvního kola, Čaputová posbírala hlasy své strany, pravicové opozice, ale i těch, kteří nesympatizují s žádnou politickou stranou. To ji vyneslo nejenom více než 40 % hlasů, ale také vítězství skoro ve všech sociálních a geografických skupinách slovenské společnosti. Její soupeř v druhém kole – Maroš Šefčovič – byl silnější než ona pouze mezi voliči staršími 60 let. Volební základnou Čaputové je slovenská metropole Bratislava, ale silná je úplně všude. Vždyť ze 78 slovenských okresů vyhrála v 71.
Vyhráno ale Čaputová samozřejmě stále ještě nemá, protože v druhém kole se hlasy sbírají znovu od začátku. Do levicové liberálky se už před prvním kolem pustila řada slovenských konzervativních autorit. Trnavský arcibiskup Ján Orosch dokonce při mši, kterou přímo přenášel křesťanský televizní kanál, v kázání řekl, že volit Zuzanu Čaputovou je pro křesťana těžký hřích. Čaputová totiž například podporuje na Slovensku neexistující registrované partnerství, adopci dětí partnery stejného pohlaví a v kampani se nepřímo vyjádřila i pro interrupce.
Oponenti o ní v alternativních médiích navíc neváhají mluvit jako o kandidátce, za kterou stojí nejmenované zahraniční síly a která do země bude chtít pustit migranty. Na této vlně se už během volební noci a při sčítání výsledků prvního kola pokoušel svézt její konkurent ve finálové volbě – Maroš Šefčovič.
A pokračuje v tom i v předvolebních debatách, kdy se staví do role ochránce křesťanských hodnot a tvrdí o Čaputové, že podporuje migrační kvóty a příchod uprchlíků na Slovensko. Tím se Šefčovič snaží získat hlavně hlasy voličů, kteří v prvním kole podpořili druhého a třetího v pořadí – národovecké a protestní kandidáty Štefana Harabina a Mariana Kotlebu. Čaputová oponuje, že staví na křesťanských hodnotách jako je tolerance a láska k bližnímu a snaží se tím Šefčovičovu ofenzívu zastavit.
Druhé kolo voleb
Už před prvním kolem se navíc snažila útoky některých konzervativců přebít strategií, kdy se v prezidentské kampani prezentovala sloganem o „slušném Slovensku“. Tento slogan je v zemi spojen s demonstracemi po loňské vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Snaží se tím navodit přesvědčení, že je reprezentantkou celého neficovského politického světa, kterým vražda dvou mladých lidí naprosto otřásla.
Čaputová má navíc šanci, že posbírá větší část hlasů nezávislého křesťanského kandidáta Františka Mikloška, který už vyzval, aby jeho podporovatelé v prvním kole, nyní nedali hlas Šefčovičovi, a také maďarské voliče místopředsedy parlamentu a šéfa menšinové strany Most-Híd Bély Bugára, protože už v prvním kole byl výsledek Čaputové v oblastech, kde žijí příslušníci maďarské menšiny, velmi dobrý. Naopak ti, od kterých by mohl hlasy brát spíše Šefčovič, ho otevřeně podpořit odmítli. Šlo nejenom o Harabina a Kotlebu, ale také o kandidáta populistické strany Sme Rodina Milana Krajniaka.
Čaputová proto zatím pevně míří do prezidentského paláce a existuje jen málo scénářů, které by mohly překazit, že se stane první ženou-prezidentkou v zemích Visegrádské čtyřky. Prvním je vypuknutí nějaké velké aféry, druhým pak možnost, že k volbám přijde v druhém kole mnohem více voličů, než při první volbě (48 %) a většina z nich masivně podpoří Maroše Šefčoviče. Zatím tomu ale nic nenaznačuje a průzkumy odhadují pro Čaputovou v druhém kole více než 60 % hlasů.
