Odcházející Angela Merkelová chtěla vybájit úplně jiné Německo, říká politoložka Nathalie Vogelová
Jefim Fištejn o tom hovořil s německou politoložkou Nathalií Vogelovou, jež vystudovala politické vědy na Univerzitě v Innsbrucku, vyučovala mezinárodní vztahy na Bonnské univerzitě, pracovala na zastupitelstvu NATO v Moskvě a nyní se specializuje na problematiku hybridních informačních válek v pražském Bezpečnostním centru Evropské hodnoty.
U průzkumů veřejného mínění před německými volbami, které budou 26. září, se divíme tomu, jak proměnlivé jsou jejich výsledky a jak nesnadná je jakákoli předpověď toho, jak to dopadne. Vy se orientujete na průzkumy agentur, nebo máte vlastní představu na základě dlouhodobějšího pozorování politického dění v Německu?
Jako všude jinde i v Německu je třeba brát výsledky dotazovacích akcí s rezervou. Politický proces v zemi je značně hektický a proměnlivý, výsledkem voleb může být leckdo překvapen. Máme-li věřit posledním průzkumům, měla by zvítězit sociální demokracie. V minulosti jsme již zažili situaci, kdy vůdce SPD Martin Schulz byl favorizován většinou agentur před volbami, což ho ale nezachránilo před následnou porážkou. Já bych se na průzkumy příliš nespoléhala.
V těchto volbách do značné míry půjde o duchovní dědictví Angely Merkelové. Domníváte se, že mezinárodní vážnost kancléřky, která až doteď byla pokládána za nejvlivnější političku světa, bude výsledkem voleb posílena, nebo naopak dozná prudkého propadu?
Paradoxně postavení Angely Merkelové je naprosto odlišné v různých částech Evropy a světa. Zatímco doma a na Západě obecně bývá často zbožňována a sdělovacími prostředky všemožně podporována, ve východní části Evropy je její postava vnímána nejednoznačně. Na oblibě jí rozhodně nepřidaly kroky a postoje z poslední doby. Mám na mysli dostavbu sporného plynovodu Nord Stream 2, naprosto chaotickou a nesrozumitelnou politiku vůči východoevropským spojencům, smířlivou a vždy chápavou politiku vůči Rusku a jeho zájmům, nepochopitelnou náklonnost k silným diktaturám typu čínské a ruské. Zejména v posledním roce byla cílem nesmlouvavé kritiky, což nemálo poškrábalo lesklý povrch její pověsti. Nejspíš nezůstane ve veřejném povědomí tou bezchybnou vůdkyní, na jakou jsme byli zvyklí.
Asi nejspornějším aspektem jejího duchovního dědictví zůstane její postoj k nelegální a nevyžádané migraci, k otázce ochrany hranic. Jen slepý nevidí, že vývoj nedává za pravdu její představě Evropy otevřených hranic. Kultura vítání (Willkommenskultur) všech, kdo se rozhodnou usadit v Evropě, značně ztratila na své přitažlivosti. Projevuje se to i tím, že její poslední výroky působí protichůdně: „Zachovali jsme se nanejvýš správně, ale rok 2015 se nesmí opakovat.“ Myslíte si, že její heslo „Wir schaffen das!“ se potvrdilo? Tedy „zvládli to Němci“?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
